Nenávistné reakce učitelů jsem nečekala

Pandemie. Nouzový stav. Zavřené školy. Máme toho všichni – lidově řečeno – už plný kecky, plný brejle, plný zuby a ještě ke všemu po krk. A ve výsledku se zhádáme, i když nám jde o stejnou věc.

Žáci druhého stupně chodili za poslední rok do školy deset týdnů. Zbylou část vzdělávání absolvovali na dálku. 

Distanční výuka rozevírá pomyslné nůžky mezi dětmi, které mají pro on-line dobré zázemí, a těmi, které ho nemají. Je náročnější na pozornost a má menší výtěžnost. Učitelům i dětem chybí osobní setkávání. 

 

Distanční vyčerpání  

Obzvláště umění se po internetu učí špatně. Viz názory některých učitelů z uměleckých škol. 

„Učím klarinet a zásadním problémem je, že žádná platforma není dělaná pro přenos zvuku. Takže opravdu slyším polovinu tónů, a ještě to zní jako trumpeta. Nemůžu hlídat nátisk, dýchání, děti si fixují chyby, ke kterým by nedošlo, kdybych je hlídala v hodinách. Navíc na dálku jim nemůžu nijak pomoct s technikou, o výrazu a kvalitě tónu nemluvím vůbec. Já osobně klidně řeknu naplno, že děti stagnují. Když je potom chvilku vidím, chce se mi skoro brečet, kolik je tam chyb, ke kterým by nedošlo, kdyby normálně chodily.“ 

Distanční forma mě doslova ubíjela, není velice potřebný osobní kontakt se žákem, přenos zvuku se mnohdy ani nedá vyjádřit jako zvuk hudebního nástroje atd. Raději jsem odešel do již očekávaného důchodu. Pokud to takto v celém školství půjde dál, nedokážu si představit, co se bude dít.“ 

Neuspokojivé jsou též skupinové lekce — sbory, orchestry, herectví, balet…  

Lehké to ovšem nemáme ani my, rodiče. Děti nechodí do školy ani na tréninky a na kroužky. Jsou doma, potřebují naši dopomoc s technikou a často i s učivem. Vaříme, řešíme spory o prostor, wi-fi a další záležitosti a do toho se snažíme, jak jen to jde, pracovat, abychom uplatili nájmy, jídlo, pojištění a další běžný provoz. Často doslova padáme na ústa. 

A děti? Věnovat pozornost učiteli na obrazovce je náročnější než naživo. Navíc zlobí technika: vypadává připojení, mikrofony, ke všem stresům se připojuje ten, že se vypracovaný úkol nepodaří odeslat. Dochází k různým nedorozuměním. Chybí kamarádi. A nevhodné je i samotné vysedávání před obrazovkami. Řada dětí si stěžuje na bolest hlavy či bolest za krkem. 

Celkově lze říci, že distanční výuka není uspokojivá a není ani zdaleka rovna výuce prezenční. Zlobím se na vládu, která váhala s uzavřením hospod, nenařídila firmám home office, kdekoli je možný, a přitom uzavřela školy. 

 

Placená zóna

Pavla Koucká