Smysly a paměť u předškoláků

Nezralost vnímání není daná nezralostí oka či ucha, ale nezralostí mozku, který se v předškolním věku stále ještě bouřlivě vyvíjí a ne vždy stihnou dozrát všechny potřebné funkce k tomu, aby se dítě plynule a bez větších obtíží mohlo naučit číst, psát a počítat.

Některé děti navíc bojují nejen s nezralostí, ale i s dalšími poruchami, které jsou sice lehčího rázu, ale při učení mohou působit velké problémy. Jak časté jsou například poruchy zrakového vnímání? A jak je to s prospěšností odkladu – můžeme dítěti odložením školní docházky uškodit? Existuje nějaká souvislost mezi diagnózou ADHD a datem narození dítěte?

Smysly a vnímání

Lidský zrak ani sluch nejsou dokonalé, rozhodně ne od narození. Postupem času naše smysly dozrávají a zlepšují se. K tomu, aby se děti naučily číst a psát, potřebují určitou zrakovou a sluchovou úroveň, které dosahují kolem 6. roku. Tedy většinou. Jsou samozřejmě děti, které na dozrání potřebují více času, a některé budou s percepčními obtížemi bojovat i během školní výuky. V předškolním věku můžeme dětem pomoci urychlit dozrávání tím, že s nimi budeme procvičovat oblasti, ve kterých je dítě slabší.

Zaměření na detail

Jedním z hlavních předpokladů úspěšného zvládnutí čtení a psaní je zralost zrakového vnímání. Dítě potřebuje dokázat rozlišit podobné či zrcadlově otočené tvary („p“ od „d“), což při nezralosti nedokáží – jejich mozek ten rozdíl prostě nevidí. Důležité je také umět rozdělit celek na jednotlivé části (slovo na jednotlivá písmena) a pak je zase poskládat dohromady. To vše se krásně trénuje dětskými skládačkami (ať žijí puzzle!), stavebnicemi, hledáním rozdílů mezi obrázky, nacházením odlišného obrázku mezi vícero stejnými apod.

Občas je dobré vysvětlit důležitost těchto cvičení i rodičům (obzvlášť tento školní rok, kdy je vzdělávání omezeno a rodiče se tak na výuce podílejí více než obvykle) – ne každý ví, k čemu kromě zábavy tyto věci slouží, jak moc jsou užitečné, a možná proto jim není věnováno tolik pozornosti. Někdy se rodiče mohou podivovat nad tím, proč už v předškolním věku dostává dítě domácí úkoly, ačkoliv jsou zaměřené právě na takové slabé oblasti, které je u dítěte třeba procvičit ještě před nástupem do školy, aby jeho vnímání bylo připravené na náročné činnosti, které ho čekají.

Onemocnění mozku, ne oka

Mozek je pro vidění stejně důležitý jako oči. Přestože zrak sám o sobě je v pořádku, mohou se u dětí objevit problémy, které se brýlemi ani časem na dozrání nevyřeší. Tyto problémy na úrovni mozku mohou být sice nepatrného rázu a nemusí být trvalé, zato mohou způsobit velké obtíže při nácviku čtení a psaní. Podle studie Bristolské univerzity, která vyšla v únoru tohoto roku, má jedno z 30 dětí potíže s viděním související se správnou činností zrakových center v mozku (Cerebral Visual Impairment).

Drobné problémy, ale velké dopady

Tato porucha byla původně považována za celkem vzácnou, aktuální výsledky však ukazují, že dětí, které mají tyto potíže (i když lehčího rázu), je více, než se předpokládalo. Jen často nejsou diagnostikované, právě proto, že jejich problémy s viděním nejsou tak velké, aby bylo potřeba vyhledat odborníky. Sledované děti měly například potíže s očními pohyby, se zorným polem, rozpoznáváním objektů či s rozlišením věcí blízko u sebe.

Často jsou to děti, které ve škole už mají nějakou formu podpory učení, protože v nějaké oblasti selhávají. Dr. Cathy Williams, která vedla daný výzkum, říká: „Nechceme říkat, že tento druh zrakových problémů je příčinou potíží s učením u konkrétního dítěte, naznačujeme však, že péče o vizuální potřeby dětí, jako je zvětšování nebo zmenšování věcí, může být dobrým začátkem. A pokud tyto intervence pomohou snížit dopad těchto problémů na učení dětí, mohlo by to zlepšit výsledky vzdělávání i jejich životní podmínky.“

Co slyším

Neméně důležitá oblast pro čtení i psaní je sluchové vnímání. A stejně jako u oka nejde ani zde jen o to, zda dítě dobře slyší, ale o to, jak zpracovává zvuk v mozkových centrech. Jestli je schopné rozlišit alespoň první písmeno ve slyšeném slově, čili zda dokáže rozdělit to, co slyší, na menší celky apod. Kromě analýzy a syntézy je u sluchu důležitý také rytmus, který je předstupněm pro rozlišování krátkých a dlouhých hlásek. Procvičování rytmu je naštěstí pro děti většinou zábava a ani nepoznají, že se něco učí.

Důležitá je také sluchová diferenciace, kdy po dítěti chceme, aby dokázalo rozlišit dvě podobná slova, která se liší malým detailem. Především u dětí, u kterých máme podezření, že by se u nich mohla vyvinout specifická porucha učení, nejsou tato ani podobná cvičení na škodu. V předškolním věku sice nemůžeme s jistotou říct, zda se specifická porucha učení vyvine nebo ne, ale z výzkumů víme, že čím dříve začneme s nápravou oslabených oblastí, tím dáváme dítěti větší šanci zažít úspěch.

Paměť u předškoláků

Děti někdy mohou svou pamětí překvapit nejednoho dospělého (což víme všichni, kdo jsme s dětmi někdy hráli pexeso). V předškolním věku je paměť především neúmyslná, děti si pamatují hlavně to, co pro ně má citový význam (za což vděčíme především části mozku zvané amygdala). I v dnešní době je pro nás fungování paměti ještě takovým malým zázrakem, stále se objevují nové studie, které se snaží určit, jak přesně funguje ukládání vzpomínek, a přesto si tím ještě nejsme jistí.

Placená zóna

-red-