Bossing a mobbing

Následovaly desítky dalších odpovědí, kde se pedagogové svěřovali se svými zkušenostmi. Někteří na daném pracovním místě vydrželi i několik let, než se rozhodli kvůli šikaně místo opustit, jiní se snažili vydržet „s neurolem v kapse“, další popisují zdravotní následky a syndrom vyhoření. Jak poznat, že je situace na pracovišti již za hranou a je třeba ji začít řešit? A je nějaký způsob, jak se mobbingu či bossingu vyhnout?

Čísla a počty

Jak velké téma je šikana na pracovišti, může ukázat několik menších či větších šetření, která se snažila zmapovat situaci v českém školství. Za oběť mobbingu se podle různých výzkumů považuje 10–24 % pedagogických pracovníků. Oproti tomu počet osob, které někdy zažily nebo zažívají bossing, se shodně pohybuje kolem 20 %. Smutným faktem je, že ještě v roce 2018 odpovídalo 81 % respondentů, že spíše nemá nebo rozhodně nemá dostatek informací o mobbingu, a 73 % osob nemělo dostatek informací ani o bossingu. Z toho můžeme usoudit, že ač se jedná o celkem častý problém, stále se o něm ještě nemluví tolik, jak by mělo. Prevence je totiž jednou z nejdůležitějších zbraní proti této šikaně.

Zesměšňování či výhružky

Kromě rozšířenosti tohoto jevu bylo zjišťováno také to, jak se nejčastěji projevuje. Nejvíce byli učitelé vystavení neustálé kritice své práce, ignorování osoby, zesměšňování či pomlouvání a zadávání nesmyslných pracovních úkolů, popřípadě nezadávání žádných. Často se také objevuje ukládání povinností neodpovídajících kvalifikaci dotyčného, okřikování či neustálé přerušování řeči a ústní a telefonické či písemné výhružky. To vše může mít pak takové následky, jako popisuje jedna pedagožka v diskuzi: „Budila jsem se v noci hrůzou, co zas bude. Bossing ve vás zanechá pocit méněcennosti, takže jsem se nebránila… Jen tiše trpěla. Dělám věci jinak, a to bylo trnem v oku p. ředitelky. Nic jí nebylo dost… Já se hroutila zavalená prací a ona u ostatních ocenila každou sebemenší maličkost, u mě to byl kobereček obden.“

Porucha vztahu – bossing

Občasná spravedlivá kritika od nadřízeného, která se nesoustřeďuje jen na jednu osobu, je běžnou součástí vztahu mezi pracovníky. Pokud si však vedoucí zasedne na jednoho z podřízených, na kterého vyvíjí psychický nátlak, neoprávněně ho kritizuje a znesnadňuje mu práci, jedná se již o poruchu vztahu na pracovišti, kterou můžeme nazývat bossing. 

Kontakty

https://mobbingfreeinstitut.cz/

https://skolskeodbory.cz/

https://www.csicr.cz/

Školský ombudsman – PaedDr. Ladislav Hrzal

email: ombudsman@msmt.cz

telefon: 234 811 626

Často se projevuje také zadáváním příliš složitých úkolů, nebo naopak úkolů, které jsou hluboko pod úrovní dotyčného, zesměšňováním, odpíráním věcí a i třeba finančních odměn, na které má pracovník nárok apod. To vše může mít několik příčin, jako je frustrace vedoucího, nejistota v jeho pozici, závist a obava o vlastní místo, odpor vůči lidem, kteří jsou jiní nebo dělají věci jinak, a také může sloužit jako kompenzace nízkého sebevědomí.

Mobbing

Bossing a mobbing se liší především v tom, kdo je agresor. V případě mobbingu totiž nejde o nadřízeného, ale o spolupracovníka/y na stejné úrovni. Může se jednat o jednotlivce, ale i o celý kolektiv, který se stejně jako u dětské šikany zaměří na jednu oběť a tu zastrašuje, izoluje a přímo či nepřímo především psychicky, ale občas i fyzicky deptá. Často se lze setkat s poškozováním pověsti oběti, pomlouvání, znevažování pracovních výsledků apod. Cílem bývá znemožnění kariérního postupu oběti či přímo její odchod z pracoviště, který je často prezentován jako svobodná volba. Švédský psycholog Heinz Leymann mluví o mobbingu v případě, že se takové chování objevuje alespoň jednou týdně po dobu půl roku. Snažil se také najít společné povahové rysy mezi pachateli mobbingu, avšak žádné nenašel. Stejně tak není ani žádný prototyp oběti. Může se to tedy stát komukoliv.

Intoxikované pracoviště

Vzácně se může vyskytovat ještě další varianta šikany, jíž je staffing, což je forma, kdy podřízení vyvíjejí nátlak a šikanují svého nadřízeného s cílem sesadit ho z jeho pracovní pozice. S tím se však lze setkat spíše zřídka. Všechny tyto formy patologických vztahů na pracovišti mívají společné rysy v prostředí, kde se odehrávají. Tzv. intoxikované pracoviště tvoří jakési podhoubí pro vznik mobbingu či bossingu, neboť na takovém pracovišti nejsou otevřené a transparentní vztahy, nedodržuje se plně legislativa a místo toho platí různá nepsaná pravidla a zvyklosti. Zaměstnanci nejsou spravedlivě odměňováni podle odvedené práce, ale spíše podle známostí, překračuje se pracovní etika, spory nejsou řešeny včas a adekvátně, chybí vzájemný respekt a může se objevovat i přivlastňování zásluh jiných kolegů apod. To vše nastavuje především vedení školy, ať už vědomě, či nevědomě, tím, jak dbá na dodržování pravidel.

Následky nelze přehlížet

Všichni asi víme, jaké je jít do práce se staženým žaludkem, protože nás zrovna ten den čeká něco nepříjemného. V případě mobbingu a bossingu jsou však takové dny mnohem častější a dotyčnému jedinci mohou způsobovat nejen psychické, ale i fyzické zdravotní problémy. Přemíra stresu způsobená psychickým terorem na pracovišti se může časem začít projevovat bolestmi hlavy, nevolnostmi, poruchami spánku, bolestmi zad, bušením srdce nebo poruchami koncentrace. Všechny tyto potíže mohou pak po delší době způsobovat i závažnější problémy, jako jsou deprese, úzkosti, závislosti na lécích, alkoholu či sebevražedné myšlenky. To vše se také zákonitě podepisuje na vztazích v rodině, protože zdeptaná oběť přenáší své obtíže i do atmosféry doma a může tak dojít k poškození blízkých vztahů.

Jak se bránit

Prvopočátek všeho je pokusit se vztahovým patologiím předejít, například tím, že budeme udržovat tolerantní atmosféru na pracovišti, pěstovat dobré vztahy a dodržovat zásady a pravidla stejná pro všechny. Jinými slovy bychom měli zabránit vzniku intoxikovaného pracoviště, kde problém se šikanou vznikne snáze a hůře se řeší. Když už se však takový problém objeví, je dobré jednat asertivně, nestavět se do role oběti, ale bojovat za sebe již od začátku. Ať již jde o pokus nadřízeného, či kolegy, snažte se udržet chladnou hlavu a bez emocí čelit nátlaku.

Když se situace opakují a snaha o komunikaci nezabírá, pokuste se uschovat písemné důkazy, e-maily, zprávy, výpisy z hovorů a ideálně zajistit také svědky, kteří vám mohou potvrdit vámi popisované situace. Následně se můžete obrátit na nadřízeného (nebo v případě bossingu na nadřízeného vašeho nadřízeného) a pokusit se situaci řešit. Pokud dá vedení od problému ruce pryč, mohou v situaci pomoci odbory, personální oddělení či odborníci z různých nevládních organizací zabývajících se mobbingem, kteří mohou poskytnout například služby mediátora. Dále je možné se obrátit na Českou školní inspekci, školského ombudsmana, anebo se bránit právní cestou a podat trestní oznámení, což může být sice zdlouhavé a hodně obětí to odradí, ale přesto jsou známy případy, kdy oběť spor vyhrála a snad díky tomu zachránila možné budoucí kolegy před stejným osudem.

Odchod z pracoviště

Někdy řešení není možné nebo už prostě nejsou síly bojovat, a výpověď může být tím pádem lepším řešením než zůstávat nadále ve stresujícím prostředí. Pokud se k takovému kroku chystáte, nenechávejte ho na poslední chvíli, ať máte dostatek času na výběr nového pracovního místa. Na druhou stranu takový krok dlouho neodkládejte, neboť jak trefně poznamenala jedna z obětí bossingu: „Do hlavy se tluču, že jsem neodešla dřív… Po 20 letech člověk zjistí, že může chodit do práce bez staženého žaludku…“ Pro jiné je taková zkušenost poučením: „Odešla jsem docela rychle a s hlavou vztyčenou. Jsem za to na sebe hrdá a dnes už bych si nenechala líbit ani zlomek toho, co dřív. Velké poučení.“

Svědek

Vzhledem k rozšířenosti tohoto jevu se může stát, že se někdy v budoucnu stanete svědkem mobbingu či bossingu. Nebo je dokonce možné, že ve vašem kolektivu již skrytě probíhá, ale vy jste si ničeho nevšimli nebo to nepovažovali za tak důležité. Teď je tedy možná ta chvíle se rozhlédnout kolem sebe a začít si všímat, jestli někdo z kolegů není ostatními příliš vyčleňován z kolektivu, zda není jeho práce nespravedlivě kritizována a není zesměšňován či pomlouván, ať už kolegy, či nadřízeným. Pokud někoho takového najdete, nebojte se mu podat pomocnou ruku. Je možné, že takový člověk už není schopen vidět různá řešení problému, která se vám jako nezapojenému člověku zdají zcela evidentní. A i kdyby dotyčný člověk aktuálně pomoc nepotřeboval, vždycky je dobré, když bude vědět, že se na vás může obrátit.

Chránit sám sebe

Když pedagog nastupuje do práce s cílem věnovat se dětem a chránit je v případě potřeby před šikanou, málokdy přemýšlí nad tím, že by měl chránit také sám sebe. Ale přesto je to důležité. Možná to zní sobecky, ale pokud se člověk necítí v bezpečí a v pohodě, těžko může rozdávat radost a péči jiným. Nikdo nedokáže zachránit všechny a spasit svět. A obzvlášť ne někdo, kdo se potýká s vlastními problémy a nemůže se věnovat své práci. Proto je dobré vyřešit svou situaci co nejdříve a neodkládat nepříjemné věci na později, protože zdraví máme jen jedno. Jak to fyzické, tak to psychické…

PhDr. Lucie Kvasničková