Rodičovské vyhoření

Klinická psycholožka Candice Roquemore Bonner z Ženské nemocnice v Bostonu a matka dvou dětí velmi dobře ví, jaké to je, chcete-li zvládat nároky rodiny i práce, zejména v současné pandemické době. „Během pětiletého studia jsem pracovala a zároveň jsem už byla matkou,“ říká. „Teď jsem na pokraji vyhoření, ze své situaci nemám úniku.“ Pandemické restrikce připravily mnoho rodin o aktivity, na které byly zvyklé, jako jsou třeba společné obědy v restauracích nebo oblíbené sportovní aktivity, a zároveň nás vystavily nečekaným nárokům v podobě distanční výuky i práce z domova. Není divu, že pak rodiče nemají daleko k vyhoření. Syndrom vyhoření charakterizuje silná únava, deprese a pocit depersonalizace, mnohdy je doprovází až nenávist k tomu, co daný člověk vykonává. Společně s únavou z karanténních opatření a s obavami z možné nákazy covidem-19 vzniká nebezpečný psychologický koktejl, který může vést až k vyhoření.

Odborníci mluví o tom, že je důležité, aby se člověk za své vyčerpání nestyděl, ale mluvil o něm, a aby si dokázal říci o pomoc. Někdy se k tomu sám neodhodlá, proto je dobré stále udržovat přátelské vztahy, protože právě přátelé, kteří nás nevidí každý den, mohou odhalit, že se s námi něco děje. Odborná pomoc v podobě psychoterapie nebo konzultace s psychologem není nic, za co by se člověk musel stydět, naopak. Schopnost říci si o podporu je prvním krokem z (nejen) rodičovského vyhoření.

Zdroj: Apa.org

-red-