Psychoterapeutka Věra Roubalová Kostlánová na kazuistice ze své praxe ukazuje, jak pracuje s transgeneračním přenosem traumatu, a nabízí též pohled na to, co při terapii rezonuje v ní samé.
Vzhledem k aktuálnímu dění jsem si vybrala kazuistiku uprchlice ze Sarajeva. Je začátek března 2022 a lidé už zase prchají, tentokrát z Ukrajiny, před ruskou agresí. Stateční Ukrajinci se brání. Ženy s dětmi utíkají pryč a mají strach o své syny, muže. Už zase cítím bezmoc, když v Praze mluvím s Ukrajinkou, která neví, co bude s jejím synem v Kyjevě. Mám obavy z nacionálního nepřátelství vůči Rusům. I tato válka bude přenášet prožitá traumata na další generace.
Trauma nemusí vždy přijít náhle jako sopečný výbuch, někdy se dlouho připravuje „otřesy půdy“. Spolu s únavou, rozvrácenými vztahy či ztrátou smyslu života zraje postupně – až k beznaději, k cunami. Často nejde o trauma individuální, ale skupinové, dané válkami, totalitami, živelními pohromami, bídou. Nejčastěji se setkávám s traumaty mezi uprchlíky, lidmi z rodin postižených holokaustem či padesátými lety a normalizací.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.