Film a změněný stav vědomí
Zajímavější než vyobrazení procesu hypnózy ve filmu je hypnotičnost samotného zážitku sledování snímku. Vizuální opojnost a abstraktnost filmového média nám podobně jako hypnóza či sen pomáhají ponořit se do nevědomí.
Řekněme si to na rovinu, hypnóza ve filmech nemá příliš dobrou pověst. Nejčastěji je totiž předkládána jako manipulativní praktika charismatického hypnotizéra, který s ďábelskou jiskrou v oku přesvědčí nebohou oběť, aby spáchala zločin či hypnotizérovi nějakým jiným podlým způsobem posloužila. Během našich předchozích výprav na pomezí světa filmu a psychologie jsme už několikrát zmiňovali trochu nečestné praktiky filmařů, kteří si realitu upravují v zájmu silného zážitku vyvolaného jejich dílem – na čemž by nebylo v zásadě nic špatného, bohužel však v případě hypnózy dochází k tomu, že filmová ztvárnění dělají této metodě jakožto terapeutickému nástroji medvědí službu. A navíc podporují mýty, které zakořeňují ve veřejném mínění – například že si pacient po skončení hypnózy nic nepamatuje nebo že je vydán hypnotizérovi na milost.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
Související články
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.