Jdou rodinné a pracovní vztahy dohromady?

Příběh paní Lindy

Paní Linda vystudovala učitelství pro první stupeň ZŠ a po studiích začala učit na místní základce. Po pár letech pedagogické praxe založila s manželem rodinu a postupně se jim narodily tři děti. Celkem strávila devět let na mateřských a rodičovských dovolených. Její manžel začal pracovat ve firmě jejího otce. Otec převzal nástupnický podnik zaměřený na strojírenskou výrobu a podařilo se mu rozšířit ho ze sta zaměstnanců až na pět set. Manžel paní Lindy byl velmi úspěšný a ve firmě se vypracoval na pozici výkonného ředitele. Linda se po všech mateřských a rodičovských necítila na to, aby se vrátila ke své původní profesi učitelky a po dohodě se svým otcem nastoupila k němu do firmy. Jelikož nebyla příliš ambiciózní, nechtěla do top managementu. Rozhodla se pro HR oddělení, kde má na starosti oblast vzdělávání. Má k tomu přece jen blízký vztah. S manželem se občas potkávala na některých poradách. Už tehdy to skřípalo, ale protože kontakt nebyl tak častý, dalo se to vydržet. Před nedávnem nastala velmi nepříjemná situace. Otec paní Lindy měl srdeční příhodu. Byl jediným jednatelem firmy a všichni si uvědomovali, jak by byla firma paralyzovaná v případě, že by nemohl dělat žádné právní úkony. Lindin otec se rozhodl, že pověří funkcí jednatelky právě ji. Tehdy zřejmě nikoho nenapadlo, co nastane v rámci vztahů nejen pracovních, ale i rodinných. Paní Linda se přes noc stala přímou nadřízenou svého manžela. Byla tedy současně jeho manželkou, nadřízenou a podřízenou. Když s manželem chtěla řešit pracovní záležitosti jako jednatelka a přišla za ním do kanceláře, jako podřízenou ji vykázal, že na ni nemá časový prostor. Když záležitosti jednatelky chtěla řešit doma, zareagoval jako manžel a řekl, že práce bylo nad hlavu a že doma si chce odpočinout. Jak Linda sama uvedla, měla připravené dva dokumenty: žádost o rozvod a žádost o ukončení pracovního poměru dohodou. Jen nevěděla, který dokument použít jako první.

Teorie tří světů

Německý ekonom a psycholog Bernd Schmid je autorem teorie rolí. Roli chápe jako koherentní systém postojů, pocitů, chování, dívání se na realitu a s tím spojené vztahy s druhými. Podle něj může být naše osobnost popsána jako portfolio rolí, které ve svém světě máme. Uvádí, že každý z nás má tři světy. Soukromý neboli privátní, profesní a organizační. Soukromý svět zahrnuje oblasti, které jsou mimo práci – člověk je například manžel či manželka, syn či dcera, otec či matka, kamarád či kamarádka. Profesní svět je spojen s naší profesí. Souvisí i se školou, kterou jsme absolvovali. Můžeme být profesí ekonomové, učitelé, strojaři, technici, IT specialisté či psychologové. Organizační svět pak zahrnuje oblasti spojené s organizací či firmou. Můžeme být vedoucí, řadoví zaměstnanci či „dohodáři“. Ale také třeba členové nějakého spolku či sdružení.

Teorie tří typů rolí

Z pohledu tří světů máme tři typy rolí, a to role osobní, profesní a organizační. Každá role v sobě zahrnuje určitá očekávání a představy o tom, jak má být naplňována. Když jdeme do obchodu, očekáváme, že prodavačka dokáže odpovědět na naše otázky týkající se produktu (naplní svou profesní roli) a zboží či produkt nám prodá (naplní organizační roli). Rozhodně neočekáváme, že si nám začne stěžovat na své zdravotní problémy či nezdárné potomky. Když se to stane, můžeme být překvapeni, že to s námi rozebírá. Občas se samozřejmě děje i to, že někteří přenáší například svou organizační roli do soukromého světa. Možná jste už někdy doma slyšeli či řekli větu: „Tady nejsi v práci!“ Nebo: „Já nejsem tvoje sekretářka!“ U paní Lindy můžeme sledovat propojení role manželky a jednatelky, tedy role osobní a organizační. Ale co s tím?

Jak řešit více rolí najednou

Je velmi užitečné jednotlivé světy a s tím spojené role oddělovat. Například vedoucí pracovník by měl zastávat organizační roli a ve vztahu ke svým podřízeným by měl plánovat, organizovat, vést a kontrolovat. To se od role vedoucího očekává. V momentě, kdy vytváří blízké přátelské či intimní vztahy, vystavuje se velkému riziku. Takzvaná kontaminace rolí je obvykle „pěkný průšvih“. Co ovšem udělat s tím, když jsme v rodinné firmě a více rolím se nevyhneme jako paní Linda? Vždy máme několik možností. Můžeme se rozhodnout pro nemísení rolí a ponechání si jenom jedné. Chci být manželka, či nadřízená? Existuje ovšem i varianta, kdy více rolí zůstane zachováno. Potom je zapotřebí dostatek vstřícnosti a ochoty na obou stranách. A také dostatek velmi jasné, otevřené a strukturované komunikace. Vzájemně se domluvit na oddělení jednotlivých rolí nejen místem, ale i způsobem komunikace. Nastavit si pravidla, že o práci se bavíme pouze v práci a doma se bavíme o rodinných záležitostech. Když je potřeba něco řešit i doma, tak si vzájemně ujasnit, jestli společně mluvíme jako nadřízená s podřízeným, nebo jako manželka s manželem. Může působit velmi úsměvně, když doma řeknete, že teď s manželem či manželkou hovoříte jako nadřízený či nadřízená s podřízeným či podřízenou, a pak ukončíte rozhovor se slovy, že od této chvíle už jste opět v roli manžela či manželky. Je to ovšem užitečný způsob, jak se z toho nezbláznit.

Dobrá zpráva

Pokud vás zajímá, jak to vypadá s paní Lindou, mám dobrou zprávu. Nedala výpověď ani se nerozvedla. S manželem si dokázala nastavit jasná pravidla komunikace a spolupráce, která oba dodržují. Takto jim to funguje již několik let. Název tohoto článku klade otázku, jestli rodinné a pracovní vztahy jdou dohromady. Jednoznačná odpověď neexistuje. Je však velmi užitečné a přínosné jednotlivé světy oddělovat. Když to není možné, jasně strukturovaná pravidla nám mohou pomoci, abychom ve svých rolích byli šťastní.

David Kryštof

Autor je profesionální certifikovaný kouč a organizační poradce. Působí na Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Je jedním ze zakladatelů Českého institutu transakční analýzy a specializuje se na využití transakční analýzy v organizacích.

Repro: Archiv Petra Zinkeho