Psychosomatické nazírání na prožívané potíže si zaslouží mnohem větší pozornost, než tomu v našem kontextu doposud bylo. O změnu se zasazuje mimo jiné primář pražské Psychosomatické kliniky JAROMÍR KABÁT.
Jak jste se k psychosomatice dostal? Původně jste se věnoval chirurgii.
Vždycky mě zajímaly širší souvislosti, pacienti se svými příběhy, starostmi, obavami. Na chirurgii si člověk brzy všimne, že to všechno ovlivňuje pooperační průběh, bolesti, hojení. Měl jsem i štěstí na učitele, kteří neredukovali chirurgii na pouhou řemeslnou techniku, ale věděli, že je potřeba v rámci vztahu s pacientem budovat vzájemné naladění, porozumění a důvěru. Ty jsou základem úspěšné léčby. Později, se začátkem transplantačního programu, se prostor pro pacienty stále zužoval, zato přibývalo rivality, napjatých vztahů, dychtění po moci, kariéře. To byla doba, kdy jsem chirurgii opustil a začal se věnovat oboru, který mi byl vždycky blízký, ale od chirurgie je vlastně velmi vzdálený.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.