Sebeubližování

V ukázce z knihy Vývojová a vztahová terapie dětí Peter Pöthe objasňuje, co obnáší sebeubližování mladistvých a proč k němu dnes ve zvýšené míře dochází.

Termín sebeubližování mi připadá smysluplnější než „sebepoškozování“, jelikož poškodit se dá věc, nikoli člověk. Původně okrajový fenomén, který se týkal převážně dospívajících dívek, se v posledních letech stal téměř zlatým standardem dospívání. Řezání a bodání se do různých částí těla považují dnešní adolescenti za běžnou formu „uklidnění“ a seberegulace úzkostných emocí. Rapidní nárůst podobného chování vzbuzuje zděšení u rodičů, kteří podobnému chování nemohou porozumět v důsledku absence osobní zkušenosti. „Náhodně“ objevené povrchové jizvy na viditelných částech končetin v nich automaticky vyvolávají fantazie o sebevraždě nebo je berou jako provokaci, potažmo útok proti sobě. Sebeubližování se přitom u většiny dospívajících děje dlouhodobě a k expozici dochází často až po několika letech. Stává se to třeba ve chvíli, kdy dívka nebo kluk už svoje psychické napětí nezvládá a k řezání se přizná, anebo přestane schovávat svoje četné jizvy. Sebeubližování, ať už exponované, nebo skryté, má svůj smysl i rizika. Zároveň je nelze automaticky považovat za bezprostřední hrozbu na životě a za vyjádření sebevražedných přání.

Vedle dramaticky reagujících rodičů existují i takoví, u nichž musí adolescent použít těžší kalibr, například intoxikaci tlumícími medikamenty. Bohužel ani tak si nemusí dospívající zajistit zájem, po kterém někdy celoživotně touží, ačkoli jej vědomě popírá. Dochází i k situaci, že zděšený a naštvaný rodič chce vysvětlení. Otázky typu: „Proč jsi to udělala?“ můžou vyznít vyčítavě i jako projev opravdové starosti. Pokud rodiče svému dítěti sebeubližování vyčítají, nebo je za to dokonce trestají, může jít o obranu před jejich vlastními pocity viny. Ve fantazii některých otců a matek je jejich dcera chce „vmanipulovat“ do pocitů viny, ačkoli ve skutečnosti si za svoje problémy může sama, anebo žádné problémy nemá a pouze napodobuje své „vyšinuté“ kamarádky. Rodič vidí v sebezraňování „módní výstřelek“ a prostředek k získání pozornosti. Tu ale dítě kvůli „citovému vydírání“ ani tak nedostane. 

Placená zóna