Filmové postavy a jejich vývoj

Filmové scénáře můžeme běžně rozdělit do dvou typů. První z nich je založen na samotném příběhu, respektive jeho ústřední myšlence. S tím souvisí do češtiny obvykle nepřekládaný termín „high concept“ označující snímky s jasně definovanou a snadno zapamatovatelnou zápletkou, která zaujme na první pohled: Jurský park je o oživených dinosaurech, kteří se vymknou kontrole; Čelisti o nebezpečném žralokovi tyranizujícím poklidné městečko; Návrat do budoucnosti o rizicích a paradoxech spojených s cestováním v čase. Pokud bychom hlavní postavy těchto slavných hollywoodských blockbusterů vyměnili za někoho jiného, příběh by stále fungoval – ústřední myšlenka by se nezměnila.

Postavy v centru dění

Druhou kategorií jsou příběhy založené na postavách. V nich nehraje prim, co se přesně děje, nýbrž komu se to děje. Charakterové studie se samozřejmě hůře prodávají masovému publiku, vývoj postavy totiž může být nepřehledný a ve svém vyznění nejednoznačný. Životopisné filmy si za objekt svého zájmu vybírají známé osobnosti z historie, světa umění či sportu, díky čemuž lákají alespoň fanouškovskou základnu dané persony. Pokud však v centru dění není popkulturně známá postava, snímek nemůže počítat s trháním kasovních rekordů a spíše sází na ocenění ze strany novinářů a kritiků.

Filmy zaměřené na postavy mohou vycházet ze zcela reálných osudů (Čistá duše, Králova řeč), nebo být skutečnými postavami jen inspirované (Občan Kane, Mank), či se zaměřit na širší společenský fenomén představený příběhem jedné či několika smyšlených figur (Kmotr, Taxikář). V každém případě je v těchto a mnoha podobných dílech fascinující sledovat vývoj dané postavy, která se většinou vlivem změn ve svém okolí sama musí proměnit; někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Podle toho pak rozlišujeme nadějeplná dramata o napravených hříšnících a osudové tragédie o figurách zmítaných nectnostmi, jež nedokážou svůj vlastní stín překročit a kvůli tomu také obvykle dopadnou špatně.