Prožít pevnost i ohebnost dubu

Co pro tebe znamená terapie v přírodě? 

Začnu trochu provokativně. Sousloví terapie v přírodě mi jako první evokuje obraz oddělení člověka a přírody: jdu ven, dotknu se přírody a pak jdu zase pryč. Základním principem ekoterapeutické práce, jak ji chápu já, je být součástí přírody. Mluvím tedy raději o přírodní terapii nebo terapii ve spojení s přírodou. Pod širší pojem přírodní terapie – někdy také green care, zelená péče – spadá množství přístupů, které pro sebe člením podle toho, jak s přírodou terapeut pracuje. Jedna oblast jsou směry jako japonské šinrin joku, finská lesní mysl nebo zahradní terapie, které se zaměřují na zesílení ozdravných účinků přírody a provázející osobu, je člověk, který je vybaven smyslovými cvičeními. Tato oblast se liší od směrů jako walk and talk, hlubinná ekoterapie nebo arteterapie spojená s přírodou, kde je průvodcem někdo s terapeutickými kompetencemi. Na festivalu Ven Dovnitř v září budeme usilovat o setkávání těchto směrů a vzájemné obohacování. Ve své práci pak nejčastěji mluvím o Earth-Based Psychology, terapii spojené se Zemí, jak ji pojmenovává Arnold Mindell, zakladatel procesově orientované psychologie, z níž vycházím. Také používám slovo ekoterapie.

Jak ekoterapie v tvém pojetí vypadá? Co přináší nového?

Tento přístup je pestrý jako příroda sama. Nejprve je třeba říct, že terapie ve spojení s přírodou se nemusí nutně dít pouze venku při procházkách lesem. Jako lidé totiž ve skutečnosti nejsme od přírody odděleni. Dualistický postoj a nazírání na svět přineslo osvícenství, které člověka z přírody filozoficky vyčlenilo. A následně začaly vznikat vědy, které se zvlášť zabývají psychikou a biologií a ekologií. Naproti tomu stojí hlubinná ekologie, která popisuje, že vše živé na Zemi je propojeno sítí vzájemných vztahů, které jsou rovnocenné, nebo teorie Gaia – v šedesátých letech ji formuloval klimatolog James Lovelock –, která nás vidí jako fraktály jednoho obřího živého superorganismu. Líbí se mi myšlenky Andyho Fishera, který v knize Radical Ecopsychology (Radikální ekopsychologie) uvažuje o tom, že lidská psychika nemůže být oddělená od přírody a od společnosti. Chápu to tak, že pokud budeme léčit pouze psychiku oddělenou od okolí a kontextu, v němž žijeme, budeme vytvářet individualizované jedince, kteří jsou v nadneseném smyslu slova narcistní, sebestřední. Toto pak může být součástí našeho složitého postoje ke klimatické krizi, v němž je pro nás jako pro západní společnost těžké udělat kroky, které by vedly k zásadnější změně našeho chování.

Jak pracuješ s přírodou ty?

Z mého pohledu se nemusí přírodní terapie nebo ekoterapie lišit od jiné terapeutické práce. Jde spíše o paradigma. Používám tři základní principy. Prvním je uvědomění, že tělo je příroda, kterou máme stále u sebe, v sobě. Tělo se vyvíjelo miliony let v divočině a bylo jeho součástí. To, jak jsme zažívali chlad, poslouchali ptáky nebo stopovali zvěř, byl zážitek zvířete pohybujícího se v propojení s prostředím. Na to už dneska trochu zapomínáme nebo to nevyužíváme v takové intenzitě. Zavřeli jsme se v domech a kancelářích s jasně vymezenými tvary, strukturami i teplotou, ale naše smysly jsou pořád zvířecí. Proto v ekoterapii pracujeme s tělem, tělesnými zážitky, smysly a symptomy. 

Druhý princip je celistvost. Zaměřuji se na to, s čím se klient identifikuje, co je pro něj známé, kultivované, a to využívám jako zdroj. Dále na to, co je za hranicí jeho identity, co ho ruší, čeho se bojí, co nepřijímá – prostě na to divoké neznámo okolo něj i v něm. Takové neznámo může být například zvuk motorové pily, který klienta vyruší při poslouchání ptačího zpěvu, nebo symptom bolení hlavy, když mluví o své práci. Kvality divokého neznáma se pak snažíme prozkoumat a osvojit skrze ztělesnění.

Třetím principem je práce s biocentralitou, biostředností. Jako lidé jsme zaměření na sebe, jsme sebestřední. Máme tendenci oddělovat se jeden od druhého, od světa. Naším úkolem v ekoterapii je podpořit klienta, aby se podíval na problém z pozice přírody, uměl se vztahovat k odlišným částem problému jako příroda, s vědomím celku.