Stereotypy a předsudky v praxi učitele mateřské školy

Konkrétní možnosti práce s vlastními předsudky a stereotypy Milí čtenáři, vítejte u posledního dílu trilogie o stereotypech a předsudcích. První dva články představily konkrétní kategorie stereotypů a předsudků a jejich vliv na práci učitele, důležitost jejich zvědomování a možnosti, jak započít cestu k větší citlivosti vůči vlastním zaujatým postojům.

Ti z vás, kteří jste se k předchozím článkům nedostali, případně si chcete přečtené osvěžit, můžete nahlédnout do tabulky se shrnutím obou předchozích textů.

stereotypy 

  • postoje (schémata/šablony) pomáhající nám vysvětlovat svět okolo nás
  • problémem je, že mohou být nadměrně zevšeobecňující, nepružné a tím pádem i zkreslené a nepřesné [1]

předsudky

  • předem zformované postoje (úsudky) nepřístupné racionální argumentaci, popírající jakékoliv objektivní informace [1]

z jakého důvodu se práci s předsudky a stereotypy věnovat

  • ovlivňují (často negativně) chování, jednání a spolupráci se všemi, s nimiž pracujeme 
  • nemusíme si jejich vliv uvědomovat, proto je potřeba o nich vědět
  • mohou mít negativní dopad na život dětí
  • velmi jednoduše můžeme naše zaujaté (a často nesprávné) postoje předat dětem

Příklad z praxe: Podlehneme-li předsudku a stereotypu, že děti s ADHD (prokazatelnou neurovývojovou poruchou) jsou jen nevychované a tím pádem nezvladatelné, rády provokují a není možné je adekvátně pedagogicky vést, zcela pravděpodobně se to promítne v našem chování – v případě problému bude dané dítě automaticky prvním, koho označíme za viníka, při výběru dobrovolníka pro náročnější činnost bude vynecháno/přeskočeno (i když by činnost zvládlo) atd. To vše a řada dalšího bude mít dopad nejen na dítě, ale i na spolupráci s rodiči. Pokud však od stereotypů odhlédneme a zaměříme se na dítě jako jedince, dáváme si vzájemný prostor pro objevení jeho silných stránek a nabízíme maximální podporu jeho potenciálu dítěte a pozitivnímu sebeobrazu.

pět základních kategorií předsudků a stereotypů

1. vůči rodině a zákonným zástupcům dětí

2. vůči genderu a vzhledu

3. vůči etnické příslušnosti 

4. vůči rozdílným schopnostem, projevům chování a potřebám

5. vůči učiteli a způsobu jeho práce

6 kroků, jak s předsudky a stereotypy pracovat 

1. Začněte: Vytvořte si vnitřní závazek pro práci se stereotypy a předsudky.

2. Buďte vytrvalí: Někdy může být pro druhé těžké otevřenější pohled přijmout; pokud jste si jistí svým přístupem, vytrvejte, velké změny nenastávají ze dne na den.

3. Najděte si spojence: Ve dvou se to lépe táhne, víc hlav víc ví a zároveň se můžete vzájemně inspirovat/povzbudit.

4. Vyhledávejte zpětnou vazbu: Využívejte efektivní nástroje, které vám budou k užitku a na jejichž základě zůstanou vaše postoje otevřené a pružné.

5. Buďte proaktivní: Cíleně vyhledávejte kurzy, webináře, čtěte knihy a sledujte profily, které vás v této oblasti posunou dál.

*6. Opřete se o etický kodex: Například Ethic and the Early Childhood Educator vám může pomoci ukotvit společně sdílené postoje.

V tomto díle představíme konkrétní tipy na kurzy, webináře a další možnosti, které se dají na cestě k vědomé práci s předsudky a stereotypy využít. Možnosti, které budou uvedeny, slouží jako inspirace, nikoli jako vyčerpávající výčet zaručeně univerzálních možností. Zvolte si tedy ty, které vás osloví nebo budou vyhovovat vašim potřebám.

Než se do toho pustíme, rádi bychom vás nejdříve opět naladili krátkým zamyšlením. V momentě, kdy chceme být senzitivnější vůči předsudkům a stereotypům, potřebujeme vědět, co v nás samotných rozdílnost vyvolává a jak na ni reagujeme. Zkuste se zamyslet nad situací, kdy jste se potkali s někým, kdo byl jiný než vy. Může se to týkat například vzhledu osoby s větším počtem tetování, či například člověka s viditelným postižením (nebo jakákoli jiná situace, která se vám vybaví).

  • Na co jste při setkání s tímto člověkem mysleli? 
  • Jak jste se při setkání cítili? 
  • Bylo pro vás jednoduché s daným člověkem vést interakci? 
  • Bylo něco, co v interakci bránilo?
  • Kdyby s vámi bylo dítě a upozornilo by vás na rozdíl – jak byste reagovali? 

* Někdy nás myšlenky a emoce, které nás napadly při odpovědích na výše zmíněné otázky, tlačí k tomu, abychom rozdíly přehlíželi a tvářili se, že nejsou nebo neexistují. Při komunikaci s dětmi nás pak možná mohou napadat automatické reakce typu „Prosím tě, nekoukej se na ni / Všichni jsme stejní“ atd. Ale to není tak úplně pravda, protože každý jsme jiný. V okamžiku, kdy se naše odlišnosti budeme snažit sami pochopit a dětem je budeme otevřeně předkládat, naučíme je vnímat svět v jeho rozmanitosti, bez zjednodušujících schémat a emočně rigidně zabarvených postojů.

Nyní se přesuneme k samotnému představení některých možností. Nejdříve uvedeme běžné možnosti, se kterými můžete začít hned, a níže ty formálnější, jako jsou kurzy, knihy, výcviky atd. 

Placená zóna

-red-