Jak zbrzdit horskou dráhu
Hraniční porucha je nejrozšířenější ze všech typů poruch osobnosti. Sled ostrých vzletů a ještě ostřejších pádů často končí sebevraždou. Najít pomoc je náročné, a tak si lidé, kteří se s těmito potížemi u sebe naučili zacházet, pomáhají navzájem.
O problémech života s hraniční poruchou pojednává také dokumentární film Horská dráha. Jeho scenárista i režisér Jonáš Motyčka velmi dobře ví, o čem točil, je totiž jedním z diagnostikovaných. Ve filmu zachytil příběhy čtyř osob. Tři z nich se s poruchou potýkají, čtvrtá kvůli ní přišla o dceru.
Jonáš se pokouší toto duševní trápení přiblížit širší veřejnosti a problém destigmatizovat – chování většiny „hraničářů“ je pro okolí těžko pochopitelné a zvládnutelné. Jedna věc je totiž nadmíru důležitá a platí i pro jiné psychické potíže: když víme, jak se k bližním, jejichž jednání je nestandardní, chovat, nebudeme projevy jejich onemocnění zesilovat nevhodnými reakcemi.
Miluji, nebo nenávidím
Hraniční porucha osobnosti (HPO) se projevuje zejména životem v extrémech. „Hraničáři“ znají jen černou, nebo bílou – buď nenávidí, nebo milují a umějí to dát patřičně najevo. Odbornice na tuto problematiku psychoterapeutka Eliška Hrbková, která vede stacionář v Psychiatrické nemocnici Bohnice, v dokumentu používá trefné přirovnání. Představte si emoční teploměr se stupnicí od nuly do sta. Běžní lidé zažijí osmdesátistupňovou „horečku“ výjimečně při extrémních událostech, jenže lidé s HPO těmto nesnesitelným hodnotám čelí mnohdy opakovaně i v průběhu jediného dne. Prostě se každou chvíli psychicky „vaří ve vlastní šťávě“. Okolí nechápe, co vyvádějí, takže je často odmítá nebo šikanuje.
Začátky milostného vztahu s „hraničáři“ bývají nezapomenutelné. Většina z nich se totiž umí na protějšek dokonale naladit a hodně mu dát. Je to krásné období, ke kterému se oba chtějí vracet, ale často už není kam. Spíš přibývá dramatických scén. A málokdo má sílu vydržet delší dobu na horské dráze, na které se pacienti pohybují. Kromě obrovského emočního rozkmitu totiž takové soužití znamená nutnost čelit partnerovým pocitům méněcennosti, depresím, sebevražedným myšlenkám, nezřídka i sebepoškozování nebo poruchám příjmu potravy. Od sebevražedných tendencí je krůček i k pokusům své trápení jednou provždy ukončit. V lepším případě se nemocní ocitají na psychiatrii, s kvanty medikace a začarovaným kruhem rozletů a pádů.
Hraniční porucha osobnosti v číslech Přesný název diagnózy zní „emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu“, ale stále častěji se používá zkratka HPO. Poruch osobnosti je více druhů, ale lidí s HPO je mezi osobami, které vyhledaly psychiatrickou pomoc, 30 až 60 procent. Trpí jí přibližně 1,5 procenta populace. Lidé s touto poruchou tvoří 11 procent ambulantních psychiatrických pacientů, 15 až 50 procent hospitalizovaných. O nebezpečnosti poruchy vypovídá skutečnost, že 40 až 85 procent diagnostikovaných má za sebou alespoň jeden sebevražedný pokus. Pravděpodobnost sebevraždy je u osob s HPO ve srovnání s běžnou populací až čtyřistakrát vyšší. |
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
Související články
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.