Závislost jako volání po sebepřesahu

Říká se, že první trauma v životě zakoušíme při vstupu do něj, během porodu. Existují lidé, kteří mají pocit, že byli už od samého počátku vrženi do nelítostného a krutého světa. Svůj podíl na tom může mít stresující prenatální období, komplikovaný porod, ale také nenaplňující prostředí, jemuž jsme po narození svěřeni. Raná traumata, ale i vazba k našemu blízkému okolí jsou tím, co definuje náš postoj ke světu a často také přispívá ke vzniku závislostí. Traumatizující události a pocity neuspokojení nás samozřejmě mohou potkat kdykoli během života – nezřídka se setkáváme s nadužíváním alkoholu například u matek. Ale také v reakci na různé krizové situace volíme psychoaktivní látky jako nevhodnou formu sebemedikace. V případě závislosti může docházet k disociaci, což je obranný mechanismus oddělení. Může nás chránit jak před ničivými účinky traumatu, které si neseme uvnitř, tak před ohrožujícími vlivy zvnějšku. Pokud přidáme společenské faktory, jako je tlak na výkon, důraz na materialismus a celkové zahlcení, vzniká podhoubí pro existenciální úzkost.

Ztráta napojení na vnitřní i univerzální zdroj

Pokud se od svých emocí a traumat disociujeme, naše duše není úplná a objevují se pocity prázdnoty. Závislost pak může představovat snahu dobrat se celistvosti. Zároveň se také může jednat o touhu najít vyšší já. V tomto případě lze považovat závislost, jak ji chápal průkopník transpersonální psychologie Stanislav Grof, za „spirituální pohotovost“. Z dosavadní nenaplněnosti by nás mohl vytrhnout kontakt s něčím transcendentním, tedy přesahujícím, jenže na to jdeme cestou sebedestrukce. Iniciační zážitek, například symbolické znovuzrození, pak zakoušíme až ve chvíli, kdy jsme na konci sil.

Problém závislosti nám tedy může zrcadlit ztrátu napojení na náš vnitřní zdroj, ale i na ten univerzální. V šamanských kulturách bychom se setkali s termínem „duchovní nákaza“, od níž je třeba se očistit a integrovat ji – a především se v rámci tohoto procesu znovu dotknout sebe.

Na tyto potřeby v současné době odpovídá výzkum v oblasti využití psychedelik, klinická terapie asistovaná psychedeliky, ale také léčba prostřednictvím přírodní medicíny s psychedelickým účinkem, často doprovázená dietou, různými druhy očisty a pobytem v původním domorodém prostředí. Ve světě najdeme kliniky pro léčbu závislostí ibogainem, země Jižní Ameriky jsou vyhledávány pro ceremoniální využití přírodní medicíny, legislativně uznaná je také ketaminová léčba v kombinaci s psychoterapií. Ve Velké Británii rovněž probíhají studie, které se věnují například využití MDMA při léčbě závislosti na alkoholu. 

U MDMA asistované terapie se ukazuje její pravděpodobná účinnost v rámci léčby posttraumatické stresové poruchy. Výzkumník Ben Sessa zastáva názor, že právě z této intervence by mohly profitovat osoby závislé na alkoholu, protože se často ukazuje, že bývají vystavené traumatickým zážitkům. MDMA asistovaná terapie může mít podle Sessy pro závislé pacienty určité výhody díky jedinečnému mechanismu účinku samotné látky nebo možnosti bezpečně pracovat s bolestivými zážitky, které mohou za únikem k závislosti stát.

V souvislosti s léčbou závislosti na alkoholu se ve světě zkoumá také terapie využívající ketamin a psilocybin. I když pod vlivem těchto látek dochází v některých aspektech k odlišné subjektivní zkušenosti, výpovědi pacientů poukazují na význam některých intenzivních zkušeností, jako jsou spirituální, mystické prožitky, změny vnímání, pocity propojení, zážitky katarze, lásky a soucitu se sebou.

Česká republika prozatím výzkum v oblasti účinnosti psychedelických látek v léčbě závislosti nezahájila a ani takovou službu nenabízí. Není se proto čemu divit, že lidé vyhledávají cesty do oblastí, které nabízí léčbu a mystické zážitky s vidinou změny dosavadního života. Psychedelická zkušenost nás totiž může konfrontovat s obsahy uloženými v našem nevědomí nejen na úrovní osobní, ale i kolektivní. S pomocí průvodce, který by nám měl být k dispozici v rámci každého bezpečného a odborně vedeného sezení, se můžeme setkat s odštěpenými částmi sebe samých, hlubokými vrstvami našeho self a existence, ale také spatřit to, co je původcem našeho trápení, a možná získat nápovědu, jak se z potíží vymanit. Tyto momenty mohou vyvolat úlevu, uvolnění emočních bloků, a dokonce hlubokou transformaci. 

Stává se, že lidé užívají psychedelika „na vlastní pěst“, například v případě depresí, úzkostí nebo vztahových problémů. Tato forma sebeléčby s sebou však nese rizika, která mohou potíže zhoršit, a to jak z důvodu nepřiměřené dávky, tak kvůli nevhodnému setu a settingu, tedy rozpoložení uživatele a vnějšímu prostředí, v němž se nachází.