Pulzace v psychoterapii dětí

Je brzké pondělní ráno a já v klidu a tichu své pracovny otvírám diář, abych se podívala, kdo z mých dětských klientů a klientek dnes přijde na terapeutické setkání. Jako první přivítám Nelinku, pětiletou dívku, která do terapie přišla, aby překonala silný strach a úzkost objevující se vždy s ranním odchodem z domova a dramaticky vrcholící v budově školky. Dnes se uvidíme naposledy. Po Nelince přijde Magda, je jí dvanáct a nejvíc ze všeho se bojí vlastního selhání. Do jara minulého roku byla úspěšnou dívkou, které se dařilo ve sportu, ve škole i v hudbě. Po pádu z kola, kdy utrpěla závažnou zlomeninu ruky, se její život výrazně proměnil. Kvůli úrazu nemohla dokončit sezonu zápasů v házené ani hrát na klavír. Veškerou svou pozornost zaměřila na přípravu k přijímacím zkouškám na víceleté gymnázium, celé dny opakovala pořád dokola testy. Večer se jí nedařilo usnout a v noci nemohla spát. Přijímací zkoušky zvládla, ale obtíže se spánkem přetrvaly. Únava z chronického nevyspání a obava z dlouhých probdělých nocí ji začaly postupně omezovat v běžném životě. Magda se svěřila rodičům a ti, po dohodě s pediatričkou, sjednali terapeutickou pomoc. Další, s kým se dnes uvidím, je Kamil. Je mu čtrnáct a po covidové pandemii se mu nedařilo vrátit se zpět do školy. Stále víc se uzavíral do sebe a do světa počítačových her, přestával se vídat s kamarády, komunikovat s rodiči, vycházet z pokoje. Úplně se uzavřel před vnějším světem. A odpoledne po obědové pauze přijde sedmiletý Marek. Vzhledem k diagnostikované ADHD bývá neklidný a nesoustředěný, a když je toho na něj moc, křičí a hrubě nadává, což mu ve škole způsobuje opakované problémy. Odpoledne ještě přijde Radek a na závěr Šimon. Radkovi je osm a žije v pěstounské péči, do které se dostal ve čtyřech letech poté, co mu zemřela maminka. Tatínek je uživatelem návykových látek a v současné době nedokáže o syna pečovat. Když jsem se s Radkem před dvěma lety viděla poprvé, skoro nemluvil a pořád se díval do země, patrná byla disociace a jeho tělo se svěšenými ramínky jako by říkalo: „Jsem malý a bezvýznamný a nechci tady být.“ Šimonovi je deset a dnes se uvidíme teprve podruhé. Na předchozí škole se stal obětí šikany, která trvala několik měsíců. 

Pulzace, brána k esenci

I když se výše popsané příběhy mohou zdát rozdílné a každý z nich vychází z jiné žité zkušenosti, spojuje je přinejmenším to, že u všech zmíněných dětí došlo více či méně k narušení pulzace. Práce s pulzací je důležitým stavebním prvkem biosyntetické psychoterapie. Pulzace je základním předpokladem dobrého zdraví člověka. V lidském těle můžeme najít mnoho pulzací, každá lidská buňka pulzuje, srdce embrya začíná tlouci (pulzovat) už ve třetím týdnu po početí. Pulzaci můžeme dobře pozorovat ve vlnovitém procesu dýchání, v napínání a uvolňování svalů, přítomná je v rytmech mozku. Pulzace je tedy přirozenou součástí života, je jeho elementární kvalitou, je to projev života samého. Dobrá pulzace slouží jako otevřená brána k esenci – ke zdravému zdroji uvnitř nás –, jejíž je součástí. Když je dítě ponořeno do hry, pulzace je přítomná a viditelná. 

Polarita, základní vlastnost vesmíru

Dalším důležitým pojmem, který do biosyntetické psychoterapie přinesl David Boadella, je polarita. Vychází z poznatku, že (bi)polarita je základní vlastností vesmíru a přírody, tedy i člověka. Polaritu můžeme popsat jako jednu součást, která má dva póly. Jedná se o kvality, vlastnosti nebo stavy, které jsou zdánlivě k sobě v opozici, ale přitom se nacházejí na jedné škále, která dokládá jejich vzájemnou spjatost. Polarita patří do naší každodenní zkušenosti. Setkáváme se s ní u základních přírodních procesů, jako je noc a den, léto a zima, zrození a smrt. Také na rovině subjektivního prožívání se stále pohybujeme na polaritní škále: vnímáme například nádech a výdech, teplo a chlad, lehkost a tíhu, aktivitu a odpočinek, hlad a nasycení. S polaritou se pojí koncept motorických polí, který je pro biosyntetickou práci s dětmi stěžejní. Koncept motorických polí rozvinul pro biosyntézu David Boadella na základě poznatků německého embryologa Ericha Blechschmidta, který popsal různá pole síly ovlivňující embryologickou tkáň, když se během morfogeneze utváří tělo. Tato pole, ať už samostatně, nebo v interakci, mají podstatnou vývojovou a formativní funkci v životě každého z nás. Motorická pole se dají využít při práci s dítětem hravou formou. Poslouží hlavně k tomu, aby si dítě uvědomovalo své tělo v různých pozicích a situacích, což ho učí cítit se ve svém těle doma a pomáhá mu plynule přecházet z jednoho pole do druhého a pulzovat. Také to posiluje schopnost být si vědom sám sebe, mít sebevědomí.