Prázdninové zážitky

„Cítím se nějak prázdninově…,“ řekla mi dcera uprostřed jarní plískanice a já jsem poprvé zaslechla kouzlo toho slova. Jako by bylo prázdné i nové zároveň. Usmála jsem se. Nikdy není pozdě nahlédnout do zákoutí našeho jazyka a odhalit jeho nečekané souvislosti.

Prázdnota jako výzva

Prázdnota nám umožňuje zpomalit a zamyslet se nad tím, co je pro nás skutečně důležité. Můžeme na chvíli přestat plnit každodenní povinnosti a vzdát se nesmyslných cílů. Konečně zažíváme svobodu!

Prázdnota však může být i děsivá. Představa volných dnů bez pevných plánů v nás může vyvolat úzkost. Jsme zvyklí na každodenní rytmus úkolů, povinností a termínů. Během dovolené se před námi otevře časoprostor, který si můžeme zaplnit sami. Ale jak?

Nejtíživější prázdnotu jsem zažila před několika lety, kdy dcera poprvé odjela na tábor a já jsem najednou nevěděla, co dělat. Nemusela jsem nic: byla jsem sama, žádná povinnost mi neurčovala práci, nikdo mě nepotřeboval. Mozek ale pořád fungoval na plné obrátky a já ho nedokázala vypnout. Byl to tak zvláštní pocit, že jsem si musela sednout a několik hodin hrát karetní pasiáns, abych se uklidnila.

Pak jsem vzala tužku a papír a začala si psát seznam různých nedodělků, které celý rok odkládám a na které si dělám čas právě o prázdninách: třídění fotek, mazání e-mailů, plánování nových workshopů. To už ale nebyly prázdniny – už jsem zase pracovala! Prázdnota mě prostě stresovala.

Novost jako odpověď

Každé prázdno v sobě nese potenciál něčeho nového. Prázdniny nás přímo vyzývají, abychom objevili nové zájmy, navázali nová přátelství nebo se naučili nové dovednosti. Novost nemusí znamenat radikální změnu; často jde o drobné, ale významné kroky, které obohacují náš život a dělají ho plnějším.

Osobně mi pomáhá třeba jet na výlet bez mapy; odbočit, kde se mi zrovna chce, netrápit se tím, kam dojedu nebo jestli se budu muset vracet. Neřeším čas, objevuji nová místa a všímám si toho, co se kolem mě děje. Zjistila jsem, že tyto pocity zažiju i doma za lesem a nemusím kvůli tomu letět na druhý konec světa.

Ráda se také vracím k „retro komunikaci“ – místo navigace v telefonu se zeptám na cestu místních, dám se do řeči s brigádníky na hradě, místo připravené svačiny ochutnávám speciality lokálních občerstvení. Nezapomínám také pěkně pozdravit náhodné protijdoucí nebo cyklisty. Připadá mi, že tím nově navazuji kontakt s celým lidským společenstvím a dělá mi to dobře. Utvrzuji se také v názoru, že lidé jsou převážně docela fajn.

Vytvoření nových vzpomínek

Prázdniny nám též dávají možnost vytvořit nové vzpomínky. Když se ohlížíme zpět, často si pamatujeme právě ty okamžiky, kdy jsme zažili něco nového a neobvyklého. Tyto vzpomínky se stávají součástí naší identity a přispívají k našemu pocitu štěstí a spokojenosti. Prázdninové zážitky nabourávají šeď našich všedních dní, zanechávají po sobě stopu. To, co je jednou poprvé, si pravděpodobně zapamatujeme lépe a trvaleji.

Než to všechno v duchu promyslím, dcera už pokračuje ve své asociaci na jarní průtrž mračen: „Vzpomínáš, jak jsme spolu v létě jely na kole v dešti a pak skočily do jezera? A jak bylo úplně teplé a kapičky deště na něj bubnovaly?“

Samozřejmě že si vzpomínám! Doteď cítím na kůži špinavou vodu, která na nás stříkala z každé kaluže, kterou jsme tryskem projely. Byl to bláznivý prázdninový nápad, který si budeme pamatovat celý život!