Tanec židlí a zájmen

„Vcházím do místnosti, do kruhu uspořádané židle, usedám na jednu z nich a choulím se do sebe. Jak je možné, že terapeut pozná moji bariéru vůči matce? – Prý to vidí na našich tělech. Blíž, nebo dál… Příjemné mi to není, ale něco se uvolňuje. Najednou mluvíme všichni o svých pocitech. Táta s mámou chodí někdy sami… spolurodičovství… jako by v našich tělech byla zapsána celá historie rodiny. Přestává mě bolet břicho a mám občas i chuť jít s kamarády ven.“

Těmito slovy dospívající klientka popisuje své zkušenosti z práce s rodinnou dynamikou v gestalt přístupu. Terapii objednali rodiče, protože přestala jíst a chodit do školy. Ráno nedokázala vyjít z domu, a kdykoli něco zkusili, bylo to jenom horší. Bolest břicha, úzkost, neschopnost se projevit. Postupně se během terapie učili mezi sebou v rodině mluvit o tom, co potřebují, o svých pocitech. Terapeut je požádal, aby si sedli naproti sobě a mluvili na sebe, ne na něho. To bylo nejtěžší. Nejsou na to zvyklí. Ale cítila uvolnění, velkou úlevu, když tam šli máma a táta sami a když si všimla, že spolu víc mluví a smějí se. Břicho přestalo bolet. Dokázala mluvit o sobě i mezi vrstevníky a před tabulí. Zjistila, že ji máma má ráda, jen to projevovala podivně. 

Giovanni Salonia a Valeria Conte obohacují v knize Tanec židlí a tanec zájmen gestalt přístup rozšířením dialogu mezi členy rodinného systému, pracují s mezitělovostí a spolurodičovstvím. Když vidíte jejich práci, všimnete si, že je důležité, kdo a komu co říká. Zakotvenost dialogu v těle a prostorou mezi těly vychází z konceptů gestalt terapie a využívá principu tady a teď k podpoře uvědomění, odkud vycházejí naše pocity. V našich tělech je zapsána celá struktura rodiny, její dynamiky, protože těla nežijí sama. Stačí se přiblížit a vše v těle se mění. Co tedy naše těla cítí, je odrazem klimatu v rodině. Schopnost tyto pocity zachytit, pojmenovat a komunikovat v jednotlivých dyádách rodiny je podstatou práce rodinného gestalt terapeuta. Znovu se opíráme o základní pilíře, jakými jsou dialog, fenomenologický přístup a pole. Jemnocitné signály pole rodiny nám pomáhají směrovat experimenty a intervence mezi členy rodiny tak, aby byli schopni pojmenovat, co cítí, kdy to cítí a co potřebují ve vztahu k druhému. V procesu se pohybujeme od symptomu ke kvalitě jednotlivých vztahů a ptáme se: Kdo se necítí být sám sebou? Kým se cítí v rodině být? Co potřebuje? Tyto otázky nám pomohou chápat nakumulované napětí na hranici kontaktu mezi členy rodiny a pomoci jim ho uvolnit. 

Neméně důležitým tématem v procesu rodinné terapie je spolurodičovství. Ve vztahu se nejprve stáváme partnery, po narození dětí i rodiči. Klima společnosti současné doby přináší tlak a nároky na kvalitu rodičovského vztahu, někdy však opomíjí rodičovskou alianci. Být spolurodičem je schopnost nést v sobě reprezentaci toho druhého, schopnost horizontalizace našich postojů a potřeb. Nikdo není důležitější. Tato kvalita ve společnosti, kde se projevuje sílící tlak na výkon jednotlivce, kde se narcistní kvality prezentují jako výhodné, někdy bývá upozaděna. Od rodičů často slyšíme, že mají sklon se na sebe dívat kriticky, soutěžit v rodičovství o pozici toho lepšího a úspěšnějšího. Zaměření rodinného gestalt terapeuta na všechny členy rodiny, posílení spolurodičovské vazby, důvěry, schopnosti si hrát a podporovat se navzájem je základem celého procesu rodinné terapie. 

Jako gestalt terapeuti jsme trénovaní v dovednosti prožívání přítomného okamžiku, v podpoře dialogu o svých potřebách a vnímavosti ke svému tělu. Můžeme tedy své základy využít i v práci s rodinným systémem, kde využití této komunikace tváří v tvář, autenticky a tělově, vytváří základ pro setkání jednotlivých členů rodiny. Upevňujeme místo pro děti tak, aby mohly být dětmi ve své rodině i na úrovni funkce, kterou ve vztazích plní, aby jejich těla mohla být vyživována rodiči, kteří jsou uvelebeni ve svých pozicích rodičů, a vzájemně se v této funkci podporovat. Jazyk setkání není složený ze strachu, vyhýbání a nepochopení – je to pokorné, důstojné místo, kde každý ví, že je důležitý pro ostatní, a pociťuje přínos autentické přítomnosti každého jako nepostradatelný. 

Tradice gestalt terapeutického přístupu k rodinné terapii byla v naší zemi dlouhé roky nesena na bedrech Jana Knopa, nikdy se však nerozvinula v samostatný výcvik, který by dovednosti a porozumění terapeutů k rodinné dynamice kultivoval. Giovanni Salonia a Valeria Conte jsouzkušení gestalt terapeuti ze Sicílie, kde vedou výcvikový gestalt institut Kairos a působí v něm jako lektoři. Hladoví po opěrných pilířích v rodinné terapeutické péči v gestalt přístupu jsme si je ze Sicílie povolali do našeho chladnějšího ovzduší a absolvovali s nimi postgraduální výcvik v gestalt rodinné terapii. V tuto chvíli tak v našich českých terapeutických vodách plují i gestalt rodinní terapeuti. Pokud byste se chtěli o tomto přístupu k rodinné dynamice dozvědět více, v roce 2024 vyšla kniha Giovanniho Salonii česky. Vřele ji doporučujeme.

Darina Fialová 

je klinická psycholožka a lektorka výcviku v institutu Gestalt studia.

Alena Vávrová je psycholožka a trenérka v Gestalt Praha a Institutu dětského poradenství a terapie INDEPT.