Toxické vztahy

Když jsem před lety vstoupila do vlastní psychoanalytické psychoterapie, vedla mě k tomu myšlenka, že chci rozumět tomu, co se děje v takzvaných toxických vztazích. Jsem dítě z postkomunistické rodiny, jejíž členové začali podnikat v devadesátých letech, a protože každá doba má své výzvy, něco z toho se podepsalo i na mně a vyrostl ze mě člověk extrémně citlivý na kritiku, bylo pro mě velmi složité reflektovat vlastní emoce nebo zrale zacházet se vztahy. V dospělosti jsem se vrhla do schůzek s muži s přesvědčením, že naplním svůj osud, najdu toho pravého a budu šťastně žít až do smrti. 

Narcismus a psychopatie?

Ale ouvej, zrada. Nějak to nefungovalo tak jako u rodičů a předchozích generací. S přelomem tisíciletí začaly obecně přicházet nové výzvy nejen v práci, kariéře a technologiích, ale i ve vztazích. Zažívali jsme první esemesky, ghosting či objevování nevěry přes e-maily a podobně. Zrodil se kultovní seriál Sex ve městě a já jsem pochopila, že ačkoli mé matce a otci i dříve narozeným kamarádkám a sourozencům šlo všechno poměrně hladce, mně to tak snadno nepůjde. Zkrátím to – po letech divokého randění jsem v pětatřiceti objevila pojem manipulace a slovní spojení „toxický vztah“ se stalo mojí mantrou a osudem. Následovaly roky bezbřehého studování tématu psychopatie, narcismu a duševních poruch, protože jsem samu sebe přesvědčila, že jsem byla dlouho obětí nezdravých vazeb a že je mou povinností o těchto „toxických“ lidech mluvit a všechny před nimi varovat. Můj boj za spravedlivé a laskavé vztahy začal. Překvapením pro mě bylo, že ačkoli jsem téma vstřebala dokonale a uměla jsem téměř odrecitovat manuál duševních poruch, hluboké partnerské vztahy se mi budovat nedařilo. Někde byla chyba. A tak jsem se konečně rozhodla jít do terapie a rozlousknout téma mé přehnané empatie, o které jsem byla přesvědčená, že je zdrojem mého neštěstí a že právě kvůli ní se stávám obětí toxických vztahů.

Odpojení od sebe

Další překvapení – dá se říct šok – nastal, když jsem si po nekonečném sebezkoumání musela přiznat, že jsem si do vztahů přitahovala muže, kteří byli stejně nezralí a přecitlivělí jako já sama. Zjistit po letitém honu na „toxické“ partnery, kteří byli v mých očích „vinni vším“, že jsem emočně stejně nezralá jako oni, byla opravdu hořká pilulka. V soukromém životě i v práci najednou věci vypadaly jinak a já jsem dostala příležitost pochopit, jak komplexní a složité vztahy jsou a jak málo jim obecně rozumíme. Přiznala jsem si, že jsem stále na začátku, a začala jsem vztahy reflektovat hlavně skrze sebe a své vnímání. Emočně jsem dozrávala, a tak jsem mohla potkat svého muže. Na pohled toxičtí můžeme být občas všichni – ale to neznamená, že v tom nemáme prsty oba. Objevila jsem pro sebe dosud neznámou tajemnou dynamiku, která to s námi rozehrává na každém kroku, aniž bychom si uvědomili, jak složité vzorce nás do různých typů vazeb táhnou.