I školní psycholog by si měl hrát

Bez řádně stanovených a pojmenovaných norem je těžké představit si funkční klima, v němž lze růst a vzdělávat se. Přílišná vázanost na regule však může připomínat zkostnatělost státního sektoru. Zvlášť problematické je to v případech, kdy je úkolem školy nejen učit, ale i rozvíjet – nebo rovnou pomáhat. 

Informace a bezpečí

Každá škola by měla mít pevně stanoveno, co dělat v případech, kdy je třeba dítěti pomoci. Ať už jde o situace, kdy jsou u dítěte zjištěny psychické obtíže, nebo ve chvíli, kdy se ve škole objeví náznaky šikany, již je potřeba vyšetřit. Jasně daná pravidla a postupy poskytují zaměstnancům školy bezpečnou metodiku, která by měla vždy směřovat k zajištění bezpečí dítěte. Právě zde hrají striktní fakta velkou roli, neboť jakýkoli prostor pro mylný výklad daných postupů by ve výsledku mohl dítěti uškodit. Hravá interpretace pravidel tak při šetření šikany či oznamování rodičům nemá být příliš zdůrazňována, prim hraje bezpečí dítěte. Součinnost školy a rodičů stavící na jasných postupech je nutností.

Do hry však vstupuje zásadní aspekt, kterým je dítě samo. Žák, který se ve školním prostředí ocitne v krizi, potřebuje vědět, že je v bezpečí. Daná pravidla, která jsou pojmenována, mohou toto bezpečí poskytovat. Je například velmi žádoucí, aby student z úst pedagoga či pracovníka školního poradenského pracoviště slyšel, jaký bude další postup, kdo se dozví informace, které jsou zrovna probírány, případně jaká opatření budou zavedena, aby se dítě necítilo ohroženo. Když žák ví, jak je postup naplánován, subjektivní pocit bezpečí by se měl zvyšovat. Ani v takovou chvíli ale není zcela zajištěn žákův stoprocentní komfort. Z hlediska zvládání krizových případů u dětí má totiž hravost překvapivě velký význam.

Ke každé krizové situaci je rozhodně potřeba přistupovat s potřebnou vážností. Zlehčovat potíže jako šikana či sebepoškozování není nikdy na místě. Pro žákův komfort i plynulý průběh rozhovoru však může být klíčové, aby v něm hravost hrála určitou roli. Po zajištění žákova bezpečí a zmapování situace totiž přichází na řadu emoce a navazování vztahu. Právě zde je možné při držení mantinelů bezpečného hovoru sáhnout po hravějším a spontánnějším přístupu. Lidskost a impulzivita nejsou v rozporu s pravidly, naopak je doplňují: hravost, nápaditost a mezilidská citlivost mohou napomoci uvolnění napětí a vytvoření prostoru pro důvěru. Dítě v náročné situaci se často ocitá v pasti nejistoty a studu, a právě schopnost dospělého jednat nikoli stroze, ale s lidskostí a někdy i tvořivým nadhledem může být tím, co rozhodne, zda dojde ke skutečnému kontaktu.