Minirecenze: Naučený optimismus

Klasická a zakládající práce o optimismu a pozitivní psychologii. Tak by se dala označit kniha Martina Seligmana, 31. nejcitovanějšího psychologa dvacátého století. Připomíná, že optimisté jsou ve škole, při práci i ve sportu v průměru úspěšnější než pesimisté. A především radí, jak si osvojit optimističtější pohled na svět. Mnohé lidi často ochromí negativistické scénáře, které se jim začnou odvíjet v mysli. Jednou z nejefektivnějších obran je pátrání po důkazech rozporu v katastrofickém scénáři. „Většinou bude realita na vaší straně“ neboli ne tak černá, jak by se mohlo zdát, tvrdí autor. Současně doporučuje využívat pesimismus a jeho smysl pro realitu, ale nezabředávat do něj trvale – celkově se přimlouvá za „optimismus flexibilní, s otevřenýma očima“. Další badatelé Seligmana v lecčem doplnili, například upozornili na to, že podcenil tělo a emoce. Jeho metoda byla především kognitivní. Novější přístupy ukazují, že změna emocí často vychází z tělesného prožitku, nikoli jen z racionální reinterpretace událostí. Případně více zdůrazňují význam sociálních, ekonomických a kulturních faktorů. Seligman si uvědomoval minimálně to, jak silně jsme kulturně podmíněni, totiž že v jedné kultuře může být přijatelnější říkat optimistické věci než v jiné. Současná vydání by si proto zasloužila doplňující či korigující doslov. Každopádně jde o dílo, které v mnohém zůstává aktuální a stále stojí za přečtení.