Život na planetě jako kognitivní pole

Inteligenci velmi často chápeme jako nejvyšší kvalitu mozku. Většinou bychom asi potvrdili větu, že inteligentnější mozek je lepší než méně inteligentní. Někdy se lidi podle inteligence posuzují. Rádi se jí chlubí. Poměřujeme se s jinými živými bytostmi a toto zkreslené poměřování nás vede k přesvědčení o naší evoluční nadřazenosti. 

Obvyklé přemýšlení o naší lidské inteligenci bude nejspíše obsahovat tyto teze: jsme nejinteligentnější tvorové na Zemi; podmínkou inteligence je velký mozek a zejména dobře vyvinutá mozková kůra a v nich složité neuronální sítě s mnoha neurony; evoluce postupuje od jednodušších („hloupějších“) ke složitějším („chytřejším“). Nic z toho není absolutně pravdivé. 

Zkoumat inteligenci je složité 

Snaha porozumět inteligenci má několik pastí. Hlavní potíží je, že naše inteligence zkoumá inteligenci, tedy sama sebe. Nelze to zatím jinak, nedokážeme pohlédnout na vlastní inteligenci jinak než subjektivně a nejsme schopni nezávislého pohledu. Mnoho nových kvalit se urodí až po integraci kvalit jednotlivých prvků, tedy na vyšší systémové úrovni, ale protože objekt je současně subjektem, není pohled „shora“ v našich silách. Můžeme se jedině rozhlédnout po ostatních živých tvorech a hledat, co společného je za všemi odlišnostmi.

Nejsme ani schopni uvažovat mimo lidskou podobu inteligence, ta je nám vzorem, a posuzované kognitivní dovednosti jsou ty, které známe od lidí. Náš pohled na inteligenci je nutně antropocentrický. Neustále do ostatních živých bytostí představu naší inteligence promítáme. Vždy budeme mít tendenci vidět inteligenci spíše ve schopnosti komunikovat slovy (ať už budou vypadat jakkoli) než ve schopnosti housenky najít přesně tu správnou živnou rostlinu nebo ve schopnosti netopýra při střemhlavém letu v noci nenarazit do zdi. 

I kdybychom k posouzení inteligence přistoupili bez předchozí – antropocentricky zkreslené – představy, stále se budeme pohybovat jen v tom vidění světa, které nám umožní naše smysly – a ty jsou vždy omezeny. Nabízí jen úzké lidské vidění reality a jsou zpracovány lidským mozkem, mimo jiné i na základě předchozí lidské zkušenosti. Z „oslepení člověčinou“ se nedostaneme, nejsme-li zrovna mysticky probuzení.

Co je inteligence?

Inteligence je abstraktní konstrukt. Existuje mnoho definic, ale žádná univerzálně použitelná. Liší se nejen podle toho, jaký je odborný základ definujícího odborníka, ale i podle toho, jestli je definice zaměřena jen na inteligenci člověka, nebo má ambici obsáhnout i jiné živočišné druhy, jejichž inteligence může být založena na zcela odlišných principech. Chceme-li se podívat po živočišném světě šířeji, musíme opustit definice postavené na lidské psychologii a vystačit s těmi nejobecnějšími a nejjednoduššími. Inteligenci tak můžeme chápat jako flexibilní schopnost řešit problémy. Nebo jako schopnost organizmu získávat nové informace z prostředí, využívat je k zefektivnění chování a umět tuto zkušenost aplikovat i na nové situace. 

Kognice bývá někdy definována podobně jako inteligence, ale není to totéž. Inteligence se skládá z jednotlivých kognitivních dovedností, není jejich prostým součtem, ale je výsledkem jejich integrace. Je to jakýsi finální destilát či nadřazená vlastnost, jakou organizmus s informacemi pracuje, zejména v nových a neočekávaných situacích. Inteligenci a kognitivní dovednosti můžeme vidět jako víceúrovňové kontinuum – na jedné straně jsou jednotlivé kognitivní dovednosti (zejména učení) a na druhé straně inteligence coby obecná vlastnost umožňující tyto dovednosti aplikovat flexibilně a kreativně. 

Donedávna byli lidé přesvědčeni, že jsme jediný inteligentní druh na planetě. Posléze jsme začali připouštět, že trochu inteligentní můžou být i jiní živočichové. Předpokládali jsme, že musí mít mozkové struktury podobné těm našim, jistěže v evolučně „méně vyspělé“ podobě, a také že inteligentní úkony se musí podobat těm našim (porůznu tak výzkumníci zkoušeli, zda opice, pes, kůň, včela a jiní umí počítat, jako by to jejich inteligence v jejich jedinečných životních kontextech potřebovala).