Pět věků mozku

Většina z nás nejspíš narazila na slavných „osm věků člověka“ podle Erika Eriksona. Tato teorie působivě načrtla vývojové úkoly týkající se nejen dětství a dospívání, nýbrž i pozdějších životních etap až do stáří, což dřívější psychoanalytické teorie spíše opomíjely. Erikson se posléze stal jedním z nejcitovanějších psychologů minulého století, jelikož upozornil na celoživotní vývoj a proměnlivost každého z nás. A s novým a zcela neotřelým pohledem na vývojové fáze lidského života loni přišel i tým neurovědců z Univerzity Cambridge.

Prostřednictvím dat z magnetické rezonance bezmála čtyř tisíc lidí, od novorozenců až po devadesátileté seniory, se podařilo identifikovat čtyři zlomy v průběhu života, během nichž dochází k výrazným změnám v tom, jak jednotlivé části mozku vzájemně komunikují.

Do devíti let věku šedá i bílá mozková hmota překotně rostou, mozek vytváří obrovské množství spojů a kontaktem s realitou „sleduje“, jaká spojení má smysl udržovat. Druhá fáze pak možná trochu překvapivě přetrvává až do zhruba 32 let. Kognitivní výkon se zvyšuje s tím, jak se koordinace mezi klíčovými mozkovými centry v rámci konkrétních činností zdokonaluje a cizeluje. Touto optikou tedy nedlouho po třicítce končí adolescence a začíná dospělost, kdy další více než tři dekády k žádným výrazným změnám ve struktuře mozku nedochází. To se projevuje i vcelku stabilními osobnostními rysy a vzorci chování. Nikterak dramatická, přesto statisticky významná proměna pak přichází kolem 66. roku života, kdy úbytek bílé hmoty snižuje množství spojů mezi různými mozkovými centry a na jejich fungování mohou mít vliv i jiné zdravotní potíže (v čele s vysokým krevním tlakem). Poslední zlom pak nastává ve věku 83 let, kdy se fungování organismu spoléhá spíše na jednotlivá mozková centra nežli na jejich propojování – čili člověk spíše chodí po „vyšlapaných cestičkách“ namísto vytváření něčeho zcela nového. Je však jasné, že zrovna o této věkové skupině bylo dat nejméně, a tak jde o výrazné zobecnění.

„Proměna struktury mozku nespočívá v postupném vývoji, nýbrž spíše v několika výrazných bodech obratu, což nám může pomoci určit, kdy a jak je mozek nejzranitelnější vůči různým neurovývojovým poruchám,“ vysvětlil profesor Duncan Astle, jenž se na výzkumu podílel.

Zdroj:

Mousley, A. et al. 2025. Topological turning points across the human lifespan. Nature Communications, 16, 10055.