Čas opravdu hojí rány

Trápíte se často minulostí? Vrací se vám dřívější neúspěchy či chyby? „Lítost je neuvěřitelně běžná. Snad každý z nás zažívá velkou lítost nad něčím z osobního či pracovního života – od sňatku s nevhodným člověkem po nedokončení vysoké školy. Pro mnoho z nás se však prožitek lítosti s postupujícím věkem stává méně negativním,“ popsala psycholožka Julia Nolte z Tilburgské univerzity, která společně se svými kolegyněmi zpovídala bezmála stovku amerických dospělých ve věku od jednadvaceti do devětaosmdesáti let. Díky tomuto rozptylu mohly vědkyně sledovat, nakolik se prožitek lítosti postupem života proměňuje.

Ukázalo se, že starší lidé se snáze srovnávají s tím, co se jim nepovedlo v nedávné době (během posledního roku). Dlouhodobých zklamání vykazují stejně jako jejich mladší souputníci, už s nimi ale nemají spojené takové množství hněvu či frustrace. Jinými slovy, starší lidé si jsou vědomi životních chyb, delší perspektiva jim však poskytuje potřebný odstup od zahlcení emocemi. Za zmínku stojí i závěr, že starší respondenti projevovali lítost spíše nad tím, co neudělali, než nad okamžiky, kdy (jakkoli chybně) jednali.

„Předpokládá se, že lítost nám do budoucna pomáhá dělat lepší rozhodnutí. Ale starší lidé mohou z lítosti profitovat i jinak, třeba možností reflektovat své dřívější chování nebo hledat smysl,“ doplnila Nolte. Ačkoli jsou tedy konkrétní psychologické mechanismy – stejně jako přesné vyčíslení věku, kdy ke zmíněným změnám dochází – stále obestřeny tajemstvím, lze vysoudit, že s postupujícími roky přichází určitý nadhled, díky němuž se už člověk „nehroutí“ z toho, co ho kdysi rozlítilo. A taková vyhlídka stárnutí je rozhodně povzbuzující.

Zdroj:

Nolte, J., Lewis, J. L. & Löckenhoff, C. E. 2026. Adult Age Differences in the Response to and Regulation of Recent Versus Long-Term Regrets. Emotion, online.