Když se svět ztiší a obloha zšedne

Lidé s depresí popisují, že vnímají svět, jako by se ztišil, vybledl, zpomalil. Věci, které dříve dávaly smysl, najednou působí vzdáleně, nedůležitě. Únava nepřechází ani po odpočinku, radost se nedostavuje ani při příjemných událostech a běžné úkoly se jeví jako nepřekonatelné. Pojmy „deprese“ a „špatná nálada“ bývají často zaměňovány a hranice mezi nimi bývá pro veřejnost ne zcela rozeznatelná. Deprese však není „špatná nálada“. Není to lenost ani nedostatek vůle. Je to onemocnění, které zasahuje myšlení, emoce, tělo i chování. Depresi je možné léčit pomocí psychoterapie či farmakoterapie. Léčba klinické deprese patří výhradně do rukou odborníka – klinického psychologa nebo psychiatra.

Oba pojmy sice označují podobné pocity nebo obtíže, ale ve skutečnosti jsou to dva různé emoční stavy, které se liší svou povahou, délkou trvání a dopadem na život jedince. Zatímco špatná nálada či smutek jsou zcela přirozené adaptivní emoce, mívají vysvětlitelnou příčinu a obvykle odezní, když se situace změní, deprese nikoli. Ta může vzniknout bez jasné příčiny. Objevuje se při ní nadměrná intenzita prožívání smutku, emoce přicházejí příliš často a mnohdy jsou vzhledem k situaci neadekvátní. Deprese také často vede k maladaptivnímu chování v podobě odkládání povinností, k izolaci, sebedestrukci, mezilidským problémům, nadužívání či zneužívání návykových látek. 

Typickými projevy deprese jsou dlouhodobě depresivní nálada, nechuť žít, suicidální rozlady – přání zemřít (například vypínání inzulinové pumpy), skleslost, únava, nedostatek energie, sebevýčitky, pesimismus, smutek, zoufalství, ztráta radosti, ztráta vůle k činnostem, nezájem o okolí, vyhýbání se aktivitě, naprostá pasivita, neschopnost rozhodovat, nechutenství, nespolupráce v léčbě například diabetu, pocity beznaděje. U dětí se může deprese projevovat podrážděností, u dospívajících uzavíráním se do sebe, u seniorů tělesnými obtížemi, které nemají jasnou somatickou příčinu. Deprese má mnoho podob, ale jedno mají společné: výrazně zhoršují kvalitu života. 

V takových chvílích je těžké požádat o pomoc blízké. Člověk s depresí často nemá sílu vysvětlovat, co se s ním děje, a zároveň zůstává se svými myšlenkami sám. Právě pro takové situace existují služby krizové intervence a nonstop dostupné telefonické linky, kde není potřeba nic vysvětlovat, nic si připravovat a kde je možné jen být a mluvit.

Krizová intervence je forma krátkodobé odborné pomoci zaměřené na zvládnutí akutního psychického stavu. Jejím cílem není „řešit celý problém“, ale pomoci člověku překlenout nejtěžší chvíli, stabilizovat emoce a znovu získat pocit, že situaci lze zvládnout krok za krokem.

Na vzniku deprese se podílí kombinace biologických faktorů (chemie mozku, genetická zátěž), psychologických faktorů (způsob myšlení, zvládání stresu, životní zkušenosti) i sociálních okolností (ztráta, osamělost, dlouhodobá zátěž). Právě toto porozumění je velmi podstatné. Když člověk začne chápat, co se v něm děje a proč, často se výrazně snižuje jeho úzkost a strach. Najednou nejde o neuchopitelný stav „šílenství“ nebo „divnosti“, ale o proces, který má své příčiny, průběh a možnosti léčby. Edukace také pomáhá blízkým pochopit, že nejde o „nedostatek snahy“, ale o nemoc, která vyžaduje čas, trpělivost a podporu.