Autistické spektrum zahrnuje osoby s různými způsoby komunikace, smyslového vnímání, schopnostmi i potřebami podpory. Toto spektrum nelze chápat jako jednoduchou škálu od „lehkého“ k „těžkému“ autismu: u jednoho člověka se mohou výrazné silné stránky pojit s vysokou potřebou podpory v jiných oblastech života. Je třeba se na problematiku autismu dívat optikou míry potřebné podpory v jednotlivých oblastech života, ne jen optikou daného handicapu.

Tento článek se zaměřuje na osoby s autismem, případně intelektovým znevýhodněním, u nichž se objevuje chování náročné na péči, a na využití podpory pozitivního chování v jejich každodenním životě.

Jde o konkrétní část různorodého spektra. Náročné chování jako takové není vlastní všem autistickým lidem a jeho souvislostem je třeba porozumět u každého člověka individuálně. Chování náročné na péči může zásadně ovlivnit život člověka s autismem i jeho blízkých. Odborná podpora proto vyžaduje porozumění okolnostem, v nichž vzniká, a potřebám, které zůstávají nenaplněné. Podpora pozitivního chování nabízí rámec pro propojení tohoto porozumění s úpravami prostředí a rozvojem dovedností člověka. Jejím cílem je zajistit bezpečí, důstojnost a širší možnosti kvalitního každodenního života se zachováním lidských práv. 

Individuální potřeba podpory

Autismus je celoživotní neurovývojová odlišnost, která se projevuje zejména v oblasti sociální komunikace a interakce a v opakujících se vzorcích chování, zájmů či aktivit. Významnou roli mohou mít odlišnosti ve smyslovém zpracování a potřeba předvídatelnosti. Autistické spektrum zahrnuje lidi s velmi různými schopnostmi a potřebami. Diagnóza sama proto nestačí k rozhodnutí, jakou podporu konkrétní člověk potřebuje.

Někdo potřebuje pomoc při orientaci v sociálních situacích, jiný rozsáhlou podporu při komunikaci a běžných denních činnostech. Autismus se může vyskytovat společně s intelektovým postižením, úzkostnými obtížemi, depresemi nebo dalšími psychickými či zdravotními problémy. Tyto souběžné obtíže je nutné rozpoznávat samostatně. Například u člověka, který dobře mluví, může být porozumění náročné situaci a sdělení vlastních potřeb obtížné. V praxi se můžeme setkat s lidmi s autismem, kteří mají bohatou slovní zásobu a vyjadřují se plynule. Při bližším poznání však můžeme zjistit, že jejich porozumění sdělení, jeho souvislostem nebo záměru druhého člověka je podstatně omezenější, než by jejich slovní projev naznačoval.

Podpora člověka musí vycházet z individuálního poznání člověka, jeho možností, preferencí a zkušeností. Nelze automaticky předpokládat, že všichni lidé s autismem vykazují chování ohrožující sebe nebo okolí.

Pro práci s konkrétním člověkem je podstatnější jeho aktuální situace než obecná představa o diagnóze, mylných myšlenkách o jeho chování atd.

Chování náročné na péči

Pojem chování náročné na péči v tomto článku označuje projevy, které svou intenzitou, četností nebo trváním ohrožují bezpečí člověka či druhých nebo výrazně omezují jeho každodenní život a přístup k podpoře. Může jít například o sebepoškozování, napadání druhých nebo závažné ničení předmětů. Toto označení popisuje chování v určitém kontextu, nikoli osobnost či hodnotu člověka. 

To, že se člověk projevuje jinak, než je běžné nebo společensky očekávané (zde bychom mohli filozoficky diskutovat nad změnami norem společnosti a očekávaného chování jako takového), samo o sobě neznamená, že je potřeba jeho chování měnit. Při rozhodování o podpoře je důležité posoudit, zda daný projev ohrožuje zdraví a bezpečí člověka či jeho okolí nebo významně omezuje jeho kvalitu života. Cílem podpory proto nemá být odstranění odlišností pouze proto, že okolí připadají nezvyklé, ale porozumění jejich významu a pomoc tam, kde člověk skutečně zažívá obtíže.

Při hledání souvislostí potřebujeme zvažovat celý soubor proměnných. A to od životního příběhu člověka (s čím se setkal, kdo je pro něj důležitý, co má rád a také jaká traumata zažíval) přes zdravotní stav, fyziologii, komunikaci, podmínky prostředí až k lidem, kteří se kolem něj pohybují.