Muzikoterapie agrese

Třináctiletý Petr vyrůstal v dětském domově. Byl deprivovaný, hyperaktivní, neschopný komunikace ve skupině, bez specifických hudebních zájmů. V počáteční fázi terapie nebyl schopen pojmenovat své pocity, nebyl schopen se zapomoci hudby uvolnit a relaxovat. Měl však zájem o sestavování svého programu individuální muzikoterapie s použitím klasické hudby. Ta pro něj byla dosud téměř neznámá a nyní jej oslovovala svým citlivým emočním zabarvením.Dohodla jsem s ním, že ke skladbám bude kreslit obrázky. Byla to pro mě důležitá forma zpětné vazby. Během tříměsíční terapie se v pacientových kresbách postupně objevila témata domova a představ o budoucnosti. Muzikoterapieměla účinek a úspěch díky správně zvolenému programu. Kromě skladeb Bacha, Chopina a Schuberta zde hrála nesmírně důležitou roli hudba Beethovenova. Tento skladatel oslovuje problémové adolescenty především mužností adůstojností své hudby, její mocnou silou.

Problematika agresivního chování u dětí a adolescentů je aktuálním tématem současnosti. Muzikoterapie je jedním z možných léčebně-výchovných postupů v práci s agresí. Je to metoda léčebné psychoterapie, zaměřená na procesfyziologického, emocionálního a smyslového ovlivňování člověka hudebními prostředky.

Na čem stavíme

Hudba je velmi působivý psychoterapeutický prostředek: je schopna vyvolat rychlou emoční reakci (změnit náladu, uvolnit napětí, pomoci zvládnout úzkost... ). Je ovšem schopna působit na psychiku pacienta i dlouhodobě: správněsestavený program receptivní (poslechové) a aktivní muzikoterapie může přispět ke korekci emočního stavu pacienta a zlepšit způsoby jeho chování. Hudba může též vytvořit bezpečný rámec prožívání bolestivých emocí, pomocičlověku lépe vyjádřit svůj pocit neverbálně i verbálně, otevřít důležitá témata v terapii. Pacienti se též učí lépe komunikovat s okolím: naslouchat sobě, svým náladám a potřebám, ale zároveň vnímat a respektovat potřebyostatních lidí.

V práci s agresí dětských a adolescentních pacientů je muzikoterapie účinnou metodou i proto, že na ni prakticky všechny děti i dospívající reagují zpravidla dobře, mají ji rády. Hudba je též jedním z rizikových faktorů,přispívajících k agresivnímu chování dospívajících. Arno Plack už v roce 1973 zdůrazňoval negativní vliv různých forem agresivního umění a kultury na psychiku člověka, psal o tak zvané agresivní hudbě big-bitové. I dnesexistují hudební směry, které jsou schopny vzbuzovat agresi: například hudba v sektách satanistů či hudební skupiny neofašistů. Též experimentování adolescentů s návykovými látkami bývá spojeno s určitým typem hudby. Hudba tedydokáže v dospívajících agresi vzbuzovat, což je důkazem, že má potenciál na agresivitu působit. A je na nás, zda ji využijeme i v opačném směru - tak aby agresi tlumila. U adolescentních pacientů s poruchami chování, sezávislostmi na návykových látkách či s disharmonickým vývojem osobnosti se objevují výrazné emoční vazby na různé typy agresivní hudby. Muzikoterapie je zde jako prostředek změny dlouhodobým a složitým procesem.

Dětský a adolescentní pacient přichází do skupinové nebo individuální muzikoterapie s určitým typem agrese, s diagnózou poruchy a s aktuálním autobiografickým tématem. Toto téma pacient může, ale také nemusí na začátkuterapie sdělit. Dále si tento pacient s sebou přináší své zvyky a oblíbenou hudbu, kterou určuje jeho životní styl. Přichází s určitými komunikačními schopnostmi a dovednostmi. Jsou to důležité faktory, ovlivňující průběh muzikoterapie.

Významnou úlohu hraje typ osobnosti pacienta a typ agrese, který projevuje. Pojem agrese dnes nemá jednotnou definici, neexistuje jednohlasně přijímaný názor na původ agrese, na charakteristiky agresivního chování ani nametody léčby. Z pohledu muzikoterapeuta je agrese tok těžce zvladatelné psychické energie, který vede k destruktivním aktům v chování člověka. Zasahuje do sfér jeho emočního prožívání, komunikace a interpersonálních vazeb.Většina odborníků se shoduje v pohledu na dvojí zaměření agrese: směrem ven (heteroagrese) a směrem k sobě samému (autoagrese). V případě heteroagresivních i autoagresivních projevů je muzikoterapie zaměřena na korekcikognitivních, emočních a sociálních aspektů.

Při sestavování muzikoterapeutického programu terapeut volí mezi individuální a skupinovou terapií, přičemž bere v úvahu jak své možnosti, tak osobnost pacienta.

Dále se terapeut rozhoduje mezi terapií aktivní nebo receptivní. Aktivní muzikoterapie - práce s hudebním nástrojem, hlasem, pohybem - je účinná především v terapii heteroagresivních pacientů, receptivní (poslechovou)muzikoterapii lze doporučit v práci s pacienty, u nichž se setkáváme s autoagresí. Tato skutečnost souvisí s obecně vyšší extravertností heteroagresivních dětí a introvertností dětí autoagresivních. Heteroagresivní děti jsounavíc zpravidla také hyperaktivní. Proto jim více vyhovují formy aktivní muzikoterapie, pohyb v hudbě, tempo ve struktuře sezení, pestrý program. U dětí autoagresivních je to jinak. Jsou to děti úzkostné, uzavřené. Častonechtějí nebo nejsou schopny mluvit o příčinách sebepoškozování, lépe se s nimi pracuje neverbálně. Receptivní muzikoterapie je podle mého názoru svébytnou formou neverbální komunikace, zaměřenou na vnitřní svět adolescenta. Jeto mravenčí práce trpělivého hledání správného hudebního léku, schopného vyléčit vnitřní zranění. Změny přicházejí pomalu, postupně.

Složitější je práce s pacienty s kombinovaným typem agresí: heteroagresivní i autoagresivní. V pokročilých fázích terapeutického procesu je běžný kombinovaný program aktivní a receptivní muzikoterapie.

Muzikoterapeut bere též v úvahu zkušenost pacienta s hudbou, jeho hudební zájmy a možnosti. Jako posilující prostředek můžeme používat příběh, kresbu, filmový obraz spojený s hudbou.

Příklad z praxe

Na sezení skupinové muzikoterapie adolescentů s poruchami chování byl patnáctiletý pacient, který vyvolával konflikty ve skupině. Bral dětem bubny, rušil při poslechu hudby, na několika počátečních sezeních byl neovladatelný. Vokamžiku projevů své agrese křičel a vyvolával zpětnou reakci - křik ostatních dětí ve skupině, nesnesitelné napětí. Obvyklé hudební prostředky zde nefungovaly. Nebyla účinná hudba přírody, nepomáhalo ani techno.

Sestavila jsem jiný program. V momentu křiku a napětí jsem použila silnou, dynamickou hudbu druhého klavírního koncertu Rachmaninova. K hudbě jsem četla povídku francouzského spisovatele Somerseta Moema: Křik. Svůj hlasjsem používala jako nástroj a prostředek koncentrace pozornosti pacientů.

Povídka Křik je příběhem o člověku, který žil v jedné z francouzských vesnic a měl výjimečnou schopnost: uměl křičet tak, že na moři začala bouře, ptactvo padalo mrtvé, silný vítr na břehu ničil stromy. Jeden vesničanpozoroval tento křik a zjistil, proč je takový: když ten člověk křičel, postupně se měnil jeho obličej, až dosáhl výrazu holé lidské zloby, která nepřinášela nic než škodu a smrt. Tento příběh, emočně posílen hudbou, způsobilokamžitý klid ve skupině. Ale pravý výsledek se dostavil až po několika terapeutických sezeních. Použila jsem techniku, kdy v momentu relaxace tento příběh četli na místo mě sami pacienti, a i hudbu k němu vybírali sami.Rachmaninova vystřídaly Janovy pašije od J. S. Bacha, následovala hudba dramatického Beethovena a Adagio Samuela Barbera. Nakonec jeden pacient přinesl k tomu příběhu skladby od skupiny Linkin Park. Proč ne? Přineslo toterapeutický efekt. Měla jsem možnost pokračovat v terapii. Následovaly verbální programy s hudbou v práci s agresí na následující témata: respekt, hranice, moc a bezmoc, síla a slabost, soucit, naslouchám sobě a okolí, uměníkomunikace s lidmi, mé dobré vlastnosti, jak zní můj hlas, budoucnost.

Skupinový proces muzikoterapie měl zřetelný výsledek. Děti se naučily naslouchat sobě i okolí, zvládaly vztek, uměly zacházet se silnými emocemi. Stejný pacient, který na začátku terapeutických sezení neovladatelně křičel, řekl na své poslední skupině: "Myslím si, že lidi často křičí, protože jsou bezmocní. Je jim zle a chtějí ublížit ostatním. Také jsem to tak dělal. Teď nekřičím. Už se mi nechce. Umím říct, co je pro mě důležité." Byla to jeho odpověď na mou tradiční otázku na konci terapie: "Co důležitého jsi cítil a uvědomil si v průběhu muzikoterapie?" Když jsem se ho zeptala, co by rád dělal na závěrečném sezení, pojmenoval dvě cvičení: ,tvoříme hudbu', při níž se za pomoci různých hudebních nástrojů tvoří na základě improvizace hudba skupiny, a relaxační cvičení ,nasloucháme tichu'.

Tento článek seznámil čtenáře s částí materiálů z mého výzkumu na téma muzikoterapie a práce s agresí. V jeho rámci se mi podařilo vytvořit speciální programy receptivní a aktivní muzikoterapie. Jejich aplikace vmuzikoterapii s problémovými adolescenty na Dětské psychiatrické klinice FN Motol v Praze dává zřetelné výsledky v korekci agresivního chování dětí. Kromě toho mají děti možnost seznámit se s klasickou hudbou různýchhistorických období a poznat některé druhy etnické hudby. Součástí programu je také hra na hudební nástroje. Oblíbeným a terapeuticky nejvíce účinným hudebním nástrojem zde zůstává buben. Adolescenti se rádi účastní formyskupinové hudební improvizace s použitím tohoto nástroje. Při ní se obdivuhodně projevuje jejich tvořivost. O tvořivosti a jedinečnosti vnímání hudby svědčí též dětské kresby v rámci programů muzikoterapie.

Literatura:

Hrdlička, M., Kocourková, J. a Koutek J. (1998). Projevy extrémní agrese v dětském věku. Č.S. Psychiatrie, 94 (2) 59-63.

Plack, A. (1973). Der Mythos vom Aggressionstrieb. München: Paul List Verlag, 399 s.

Reichlová, E. (1997). Možnosti ovlyvňovania agresivného a prosociálného správania detí. Československá psychologie, 41 (2), 147-156.

Rickson, D. J. and Watkins, W. G. (2003). Music therapy to Promote Prosocial Behaviors in Aggressive Adolescent Boys - A Pilot Study. Journal of Music Therapy, 4, 283-301.

Spintge. R. (2003). The Neurophysiology of Emotion and its Therapeutic Applications in Music Therapy and Music Medicine, in: Ch. D. Morano (Ed), Applications of Music in Medicine. Washington: The National Association forMusic Therapy, 59-72.

Stejskalová, M. a Kocourková, J. (2004). Muzikoterapie u dětí a dospívajících. Psychologie dnes 4 (10) 26-28.