Interpersonální přitažlivost

Některé osoby jsou nám už na první pohled sympatické, jiné nesympatické. Fenoménem mezilidské přitažlivosti se zabývá sociální psychologie; na základě jejích výzkumů lze poměrně spolehlivě vyčlenit několik faktorů, kterévýznamně ovlivňují, jak vnímáme druhé.Je to fyzická přitažlivost (physical attractivity), podobnost (similarity), blízkost (proximity) a častost styku; z méně významných determinací uveďme aspoň"vnímanou omylnost"(perceived fallibility).Fyzická přitažlivost je důležitým faktorem vztahu. Výzkumy ukazují, jak důležitý je pro percepci druhého právě tělesný vzhled. Jeho atraktivita sice podléhá určitým dobovým módám (posilovaným především televizí), ale to muneubírá na působivosti. Podle sociálně psychologických experimentů například pokusné osoby hodnotí shovívavěji přestupky či pochybení, jsou-li pachatelé tělesně přitažliví. Je známo, že posluchač si vytváří komplexní představuo svém bližním nejprve podle této percepce, teprve pak podle obratnosti projevu a v malém procentu podle obsahu sděleného. Je to zajisté dosti tristní skutečnost, ale je s tím třeba počítat. Vzpomeňme jen na péči, kteroupolitici věnují svému vzhledu a svým formulacím.Podobnost je dalším významným faktorem v interpersonální přitažlivosti. Za atraktivnější považujeme ty, o nichž si myslíme, že jsou nám podobní. Roli tu hraje ovšem naše skálopevné přesvědčení o vlastní dokonalosti. Jde opředpokládané podobné postoje a hodnoty, ale i o zájmy, koníčky, o společný domov, zvyky apod. Máme schopnost si vsugerovat, že je nám potenciální partner podobnější, než tomu skutečně bývá.S podobností souvisí i komplementarita. Rčení, že protiklady se přitahují, spadá do říše mýtů. Bylo výzkumně mnohokrát vyvráceno. Přece jen však v něm tkví kousek pravdy, nejde-li o úplný kontrast: bylo prokázáno, že sižena volí životního partnera částečně také podle toho, že se mu dostává ve větší míře něčeho, co jí chybí.Blízkost ovlivňuje náklonnost významněji, než se obvykle má za to. Více si oblíbíme ty, s nimiž jsme v častějším styku. Koneckonců nahodilost proximity v milostných vztazích je jasná. Vždy vztah posiluje blízkost,rozvíjející se až k důvěrnosti.Častost styku souvisí s předchozím faktorem; jde o to, jak často se s druhým stýkáme, právě to upevňuje vazbu. Roli tu hrají společné zájmy a podobný životní styl, to vede k lepšímu vzájemnému poznávání, k větší rezonanci.Vnímaná omylnost rovněž vztah utužuje. Víme, že ten druhý není zcela, ideálně dokonalý, v tom spatřujeme sympatický lidský rys. Sympatičtější nám bývají ti, kteří jsou natolik"lidští", že občas udělají nějakouchybu - póza dokonalosti odrazuje. (V rakouské televizi se před lety loučil hlasatel, popřál dobré noci a domnívaje se, že už je zvuk vypnut, přidal, aby mu diváci laskavě vlezli tam, kde se objekt většinou vytečkovává. Vedenítelevize chtělo vtipálka propustit, ale radakce byla zavalena množstvím dopisů, vyjadřujících hlasateli přízeň, takže vedení od svého úmyslu ustoupilo. Hlasatel se prostě projevil jako jeden z nich.) Vnímaná omylnost, řekněmedopustit se tu a tam chyby, přispívá k větší oblibě autorit, např. u učitelů, vedoucích v práci, ač se to mnohdy nedomnívají. Dokonalá autorita bývá nesnesitelná.Sociální psychologie si všímá i neverbálních indikátorů přitažlivosti - výrazu tváře, držení těla apod. Zajímavou skutečností je i tzv. posturální echo - podvědomě zaujímáme polohu těla stejnou jako partner, jde o vizuálnísignál blízkosti. Ve hře je i osobní prostor, čím bližší, tím naznačuje větší důvěrnost. O přitažlivosti vypovídá i dilatace zornic při komunikaci.Co z toho vyplývá pro denní praxi? Záleží-li nám na někom, na jeho náklonnosti, máme mít na paměti uvedené faktory. Nezoufejme, vždy máme šanci navázat intenzivnější vztah, uvedeme-li ve hru některé zmíněné faktory, např.častost styku či blízkost.V mezilidské přitažlivosti hraje ovšem i nezanedbatelnou roli schopnost spolupráce, empatie a shovívavost. Být shovívavý k chybám druhého alespoň tak, jak jsem ke svým, je efektivní strategie. Navazování dobrého vztahuhatí i základní atribuční chyba, jako by náš bližní jednal vždy tak, jaký je; sociální situace mají významnější vliv, než jak máme za to, a proto je shovívavost na místě. Brzy se přesvědčíme, že pomáhá opravdovost, vztah senedá hrát.