Jak vzniká déjá-vu

Všichni to známe - pocit, že to, co právě prožíváme, se ve skutečnosti už jednou stalo. Jak ale pocit déjá-vu vzniká? Je to subjektivní jev a navíc tak trochu obestřený tajemnem, takže pokoušet se o jeho vysvětlení je obtížné a nevděčné. Podle časopisu New Scientist existuje několik možných vysvětlení. Vysvětlení biologické předpokládá, že vjemy vnímané očima z nějakého důvodu nedorazí do mozku současně. Proto by člověk mohl mít dojem, že to, co vidí, už vidí podruhé. Nicméně informace z obou očí se směšují v procesu vidění daleko dřív, než si uvědomíme, co vidíme. Navíc pocit déja-vu zažívají i lidé slepí. Dalším možným vysvětlením by mohl být posun při vnímání času. Signály, které přicházejí do mozku, jsou „označeny“ falešným časovým údajem, díky kterému je vjem vnímán zároveň jako aktuální i jako starý. Jako bychom na nahrávacím zařízení spojili tlačítko nahrávání a přehrávání. Ale ani tato teorie není podle výzkumů mozku udržitelná. Do centra pozornosti se tak dostává třetí možné vysvětlení. Možná je to, co cítíme, tedy jako bychom znovu prožívali minulé události, do jisté míry skutečně pravda. Psycholožka Anne Clearyová z Colorado State University takové vysvětlení napadlo v souvislosti s výzkumem problémů se vzpomínáním. „Mohlo by jít o proces vybavování si vzpomínek,“ říká, „Některé věci v nové situaci mohou být již známé z nějaké předchozí situace.“ Podle Clearyové by bylo možné, že déjá-vu spočívá ve vzpomínce na nějakou strukturu. Příkladem by mohlo být uspořádání nábytku v pokoji. Tato struktura by mohla v jiném pokoji s jiným nábytkem působit dojmem něčeho už známého.