Nečitelnost ne-lidí

Většina z nás stále preferuje skutečné terapeuty před těmi virtuálními. Červnový průzkum psychoterapeutické platformy Hedepy, jehož se zúčastnily bezmála čtyři stovky respondentů z Česka a Slovenska, naznačil, že více než polovina mladých lidí do čtyřiadvaceti let nepočítá s tím, že by umělá inteligence mohla nahradit kontakt s lidskou bytostí. Ukázaly se zde zajímavé generační rozdíly: s rostoucím věkem si lidé dokázali představit, že AI je budoucností duševního zdraví, ačkoli s ní osobní zkušenosti spíše nemají a nepřijde jim důvěryhodná. Zato zhruba tři čtvrtiny mladých lidí terapii pomocí AI buď vyzkoušely, nebo se na to chystají; a snad i na základě těchto zkušeností nepočítají s tím, že pozice lidských terapeutů vymizí. Zdá se, že AI může být užitečným pomocníkem a doplňkem péče o duševní zdraví, ovšem jen naprosté minimum lidí je ochotno se do pomyslných rukou z jedniček a nul svěřit naplno.

A této zdráhavosti se rozhodně nelze divit. Svého terapeuta můžeme znát lépe či hůře, přesto o jeho chování a smýšlení můžeme leccos vysoudit – zato velké jazykové modely jsou pro většinu z nás stále obestřeny rouškou tajemství. Téměř nepochopitelně tak může působit nedávný výzkum vzniklý pod hlavičkou Univerzity v Curychu. Ten totiž ukázal, že umělá inteligence může být vystresovaná, když ji lidé zavalují svými traumatickými osudy, na což reaguje až znepokojivě „lidsky“ – totiž příklonem k uvažování ve stereotypech, projevujícím se třeba rasistickými a sexistickými komentáři.

„Traumatické příběhy více než zdvojnásobily naměřené hodnoty úzkosti u AI, zatímco emočně neutrální kontrolní text k ničemu takovému nevedl,“ komentoval výsledky výzkumník Tobias Spiller. Popisy válečných zkušeností, dopravních nehod, násilí mezi lidmi či přírodních katastrof tudíž zhoršovaly schopnost umělé inteligence přiměřeně reagovat, což příliš nemusí vadit člověku, jenž AI využije na rešerši ke koupi nové pračky, avšak z hlediska péče o duševní zdraví se může jednat o značný problém. Jazykové modely jsou totiž přece jen závislé na vstupních datech, což lidé (a nejen terapeuti) dovedou reflektovat lucidněji – tedy alespoň zatím. Narážíme už na limity této technologie, anebo jde pouze o součást vývoje? To vše ukáže čas. Zatím si o tom můžeme promluvit se svými terapeuty.

Zdroje:

Ben-Zion, Z. et al. 2025. Assessing and alleviating state anxiety in large language models. Npj Digital Medicine, 8, 132, str. 1–6.

Hedepy.cz. 2025. AI v psychoterapii? Mladí ji zkouší, ale nedůvěřují jí. Lidský element zůstává nenahraditelný, ukazuje český průzkum Hedepy. Tisková zpráva.