Anketa: Měli jste v dětství nějaký vzor?

Simona Hoskovcová, psycholožka a její syn Jakub (12) Pokud jde o vzory v dětství, tak si nevybavuji, že bych nějaké měla. Je to určitá má charakteristika, že jsem k různým autoritám a vzorům spíš rezervovaná nebo mne nefascinují tak, jako vidím třeba u lidí ve svém okolí. Měla jsem nějaké oblíbené zpěváky a herce, ale nikdy to nepřesáhlo hranici plakátu pověšeného na zdi. Když je někdo nadšeně oslavován, spouští to u mne jakýsi mechanismus opatrnosti. To má své výhody i nevýhody. Nevýhodou je, že si neužiju určitě pozitivní emoce, kdy si někoho stoprocentně vážím a obdivuji ho. Je také snazší následovat dobrý vzor než si vyšlapávat vlastní cestu. Výhodou je schopnost vidět kriticky nedostatky, snahy o manipulaci, Potěmkinovy vesnice lidí, kteří mají schopnost druhé fascinovat a ovlivnit. Samozřejmě, že si uvědomuji, odkud se berou určité vzorce mého vlastního chování – observačnímu učení se člověk nevyhne. Mám spíše "dílčí" vzory. Můj syn Jakub je v tom patrně po mně. Na položenou otázku, zda má nějaký vzor, zda je někdo, komu by se chtěl podobat, řekl „ne“. Jeho kamarád, který byl u rozhovoru, zmínil jako vzor svého trenéra, ale Jakub na to, že až tak jako vzor nikoho nevnímá. V některých věcech vidí svůj vzor v lidech z rodiny a svých kamarádech. Říká, že ho jednotliví lidé spíše inspirují k určitým věcem. Třeba já ho svým uklízením bytu prý inspiruji často k tomu, aby si uklidil svůj stůl. :-) (Ten stůl byste měli vidět – systém na něm je nezávislému oku skrytý, spíše ilustruje teorii chaosu.) Je ale pravda, že s Jakubem nikdy nebyl ten problém, že by byl „v závěsu někoho“. Není náchylný na módní trendy, ani nevyjadřuje přání, která se v určité věkové skupině mají tendenci vyskytovat hromadně, např. iPod. Tereza Kostková, herečka Nejen v dětství, i dnes mi život občas přivede do cesty někoho, koho mohu pro jeho odvahu nebo pracovitost, jindy pro houževnatost obdivovat, a tedy se jím nechat inspirovat a motivovat. Stává se vzorem pro nějakou moji činnost, plán, životní úsek. Nejde nikdy o celoživotně jednu neměnnou známou osobnost ani to nebyli ti, které jsem z adolescentních důvodů měla vylepené v pokojíčku na zdi. S jedinou dlouhodobou výjimkou – a tou jsou k mému štěstí oba moji rodiče. Pro svůj profesní i životní přístup je nemohu jako vzory nejmenovat. A v mnohém i mé tři starší sestry. Carmen Mayerová, herečka, matka Terezy Kostkové Jako dítě jsem obdivovala balerínu Maju Pliseckou. Měla jsem možnost zhlédnout několik filmů, v nichž tančila, nesmírně na mě zapůsobila. Když jsem ji už jako dávno dospělá žena měla možnost vidět „naživo“ a zjistila jsem, že stále tančí, zpětně jsem si uvědomila, že jsem ji díky jejímu uměním, píli a houževnatosti vlastně podvědomě vnímala jako svůj vzor. Další osobou, která se stala mým vzorem, byla maminka – ale k tomu jsem také dospěla až s léty. Když jsem byla v úzkých, když jsem se dostala do nelehké situace, vybavovala jsem si ji a vzpomínala, jak ona čelila starostem, jak se v takových situacích chovala.