Kam patří „letní“ děti? (PD 9/2011)

Když jsem před třiceti lety nastupovala do poradny, doporučovala jsem odklady poměrně často. Nicméně rodiče na mě moc nedbali, argumentovali např. tím, že je to kluk, půjde na vojnu, nemůže ztratit rok, anebo tím, je to děvče musí vystudovat, pak se vdát a nejvyšší čas založit rodinu - nemůže ztratit rok. Časem jsem také pochopila, že ne všechny děti, které nebyly stoprocentně zralé, musí mít ve škole potíže. S něčím si poradila rozumná učitelka, někdy děti od ledna do září ještě dozrály. Nicméně poslední dobou se domnívám, že posuzování školní zralosti se posunulo kamsi jinam. Pro spoustu rodičů i odborníků znamená letní datum narození důvod pro odklad školní docházky (OŠD), ať je dítě sebevyzrálejší. Znám školu, kde se rok co rok řeší kauza tzv. letní děti. Učitelé sice velmi jemně, ale přesto doporučují rodičům odklady. Řeší se, zda by se tyto děti neměly dát do jedné třídy. Ve spádové školce se učitelky zase zlobí, že s těmito dětmi, které jsou již na školu připravené, ale nejdou, dost často není od ledna k vydržení. Děti se ve školce nudí, a je to pro ně promarněný rok. Nakonec psychóze „letních dětí“ podlehnou i docela rozumní rodiče. Přišla ke mně matka s drobným chlapcem narozeným v srpnu. Syn se jí jeví jako školsky připravený, ale vzhledem k datu narození si není jista, zda by měl jít do školy. Drobnější chlapec vystupoval trochu nejistě, zpočátku se mi zdálo, že má pomalejší tempo. Hned po prvních minutách jsem si pomyslela, že to vypadá na odklad. Ale chlapec mě velmi překvapil. Zvládl všechny zkoušky, pracoval systematicky, na úkoly se dokázal dobře soustředit, do všeho se pouštěl s chutí a dychtivě, nebyly na něm patrny známky únavy po celou dobu vyšetření. Matku malého předškoláka jsem nemusela vůbec přemlouvat, že odklad není nutný. Učí ve škole, má srovnání a ví, že její syn je v ledasčem šikovnější než prvňáci. Nicméně ještě se musí domluvit s manželem. Minulý týden jsem ji potkala, sdělila mi, že syn bude mít odklad. Manžel je přesvědčený, že když je narozený v srpnu, nemusel by to zvládat a on ho nechce vystavovat riziku. Dalším problémem je když si rodiče chtějí usnadnit život a oddálit starosti s povinnostmi, které s sebou škola přináší. Člověk často musí čelit i manipulativnímu nátlaku, co když bude dítě nemocné a ujede mu ze začátku vlak. Hlavou mi rychle letí myšlenky: ano, to se může stát a pak to bude na mně? Cožpak jsem tak dobrý odborník, že dokážu vždycky dobře stoprocentně diagnostikovat? A kdy je dítě úplně zralé? A tak se také někdy stane, že podlehnu svému alibismu. Ale i když nepodlehnu, tak je to nakonec jedno. Pokud rodiče chtějí, obstarají si potvrzení o OŠD jinde. Kolik psychologů ztratí spoustu času tím, že vyšetřuje dítě, konzultuje s rodiči a nakonec dá razítko. Víc se od něho také nechce. Mám nápad. Rodič, který pouze chce razítko, ať si dojde na poštu. A psychologové z poraden by se mohli věnovat klientům, kteří o jejich služby opravdu stojí.