Když se rodiče spiknou proti učiteli

Učím už dvaadvacátým rokem na malé škole v obci s tisícem obyvatel a jsem až fanatický zastánce funkčních novot ve výuce. Loni jsem učila třídu prvňáčků spojených se čtvrťáky. Snažila jsem se vyhovět rodičům (tzn. hlavně maminkám), jak jen to šlo - mj. jsem navrhovala třídní schůzky v cukrárně. A asi to byla chyba. Začala se objevovat kritika: že prý chodím často na vycházky a v lese jsou klíšťata, dávám málo úkolů, hraji si s dětmi na úkor učiva, učím nějak „divně“, že jsem šikanovala jednu prvňačku tím, že jsem si na ni „zasedla“, že mám malou autoritu. Kritizovány byly i některé akce mimo školu, například ohýnek na oslavu přečteného Slabikáře. Měla jsem pocit, že se u maminek začal vyvíjet jakýsi zvláštní vztah, který by se dal stručně vyjádřit větou: „Pojďme zkusit, co ta úča vydrží!“ S paní ředitelkou jsme se snažily vše vysvětlit. Pak mě ovšem jedna z matek slovně napadla na ulici a začala se organizovat schůzka rodičů bez účasti učitelů, která posloužila k „praní špinavého prádla“ mé maličkosti. Psychický tlak byl velký: školní psycholožka mi doporučila kontaktovat Českou školní inspekci. Paní ředitelka za mnou stála po celou dobu konfliktu. Byl na ni vznesen požadavek, abych se dostavila na mimořádnou Radu školy a zodpovídala se ze způsobu své práce. Tato rada byla svolána a vyzněla „do ztracena“. Někteří rodiče se mi pak soukromě omluvili, jiní dosud mlčí. Tento školní rok paní ředitelka pověřila vedením bývalých prvňáků kolegyni. Můžete mým kolegům v podobné situaci poskytnout právní a psychologickou radu? Martina Studzinská