POSTŘEHY ZE STUDIA

Studuji pedagogiku – společenské vědy na UK, ale vím, že to dělám jen pro ten „kus papíru“, pro zkratku Mgr. před jménem. Nic z toho ze mě lepšího učitele neudělá. Pokračuji v „rozjímání“ nad svým studiem: 14. února jsem ukončila zimní semestr. Úspěšně! Kdyby nebylo ekologie, můj studijní průměr by byl 1. Ale usiluji o to? Ne! Chci však psát o ničem jiném. Došlo mi, že náročnost svého studia nesmím srovnávat s jinými univerzitami. Došlo mi, že nemůžu diskutovat se svými přáteli, kteří studují (ba i kombinovaně) nějaký obor na jiných fakultách, protože mě to opravdu „rozohní“! Sleduji situaci v Plzni, ale to je jen střípek toho všeho. Mí přátelé, známí, kteří studují v Ústí nad Labem, Hradci Králové nebo na podobné škole v Praze, mě nechápou nebo mi nevěří. „Tolik zkoušek?!“ Měla jsem čtyři zkoušky, dva klasifikované zápočty a šest neklasifikovaných zápočtů. Toto všechno v nedostatečném počtu kreditů 29 ze 30. Podle informací, které se ke mně dostaly, na jiných školách mají maximálně 3 zkoušky a hotovo. Jak je to možné? Jak je to možné? Jak je to možné? A kromě toho moje výstupy mě stály nemalé úsilí. Uvedu alespoň jeden příklad: na Univerzitě J. A. Komenského (UJAK) v Praze studuje má známá v navazujícím studiu speciální pedagogiku. Titul Bc. si vystudovala na univerzitě J. E. Purkyně – jakési odpady. Tím slovem „jakési“ nemám v úmyslu tento obor znevážit, jen je paradox, že se poté rozhodla být učitelkou. Zjišťovala si možnosti navazujícího studia a vzhledem ke všem okolnostem se rozhodla pro UJAK v Praze. Když jsme spolu diskutovaly při přípravách na zkoušky, nevycházela jsem z údivu. Na zápočet jí stačila účast, ale já vypracovávala sáhodlouhé seminární práce často na nesmyslná témata. Zkouška z českého jazyka byla u ní formou diktátu, který bych považovala vhodný pro 8. ročník ZŠ. A tak bych mohla pokračovat dál… Může se mi někdo divit, že mě to nebaví?