V náruči vody

Název Watsu®vznikl spojením slov water(voda) a zen shiatsu (zen šiacu). Jeho zakladatelem je Harold Dull, americký učitel zen shiatsu, umělec a vizionář. V kalifornských lázních Harbin Hot Springs začal v osmdesátých letech experimentovat s přenesením principů shiatsu do prostředí teplé vody. Spojení práce s tlakem, dotekem a léčivého účinku vody umožnilo vznik přístupu, který nabízí hlubší uvolnění, plynulý pohyb a pocit beztíže. Kvality, jež na suchu nelze plně zakusit.

Shiatsu je japonská metoda práce s tělem vycházející z tradiční čínské medicíny. Prostřednictvím vědomého tlaku a pomalých respektujících pohybů působí na energetické dráhy těla (meridiány) a podporuje přirozenou schopnost organismu navracet se do rovnováhy. Pracuje s tělem, dechem i vnitřním rozpoložením člověka a vytváří prostor pro zklidnění nervového systému, hlubokou relaxaci a obnovu vitality.

Ve Watsu se tyto principy propojují s vodou o teplotě přibližně 34–37 °C. Klient je jemně podpírán a veden terapeutem v plynulých kolébavých pohybech. Díky vztlaku vody se uvolňují svaly i klouby, klesá svalové napětí a tělo má možnost přejít do stavu hluboké relaxace. Mnozí lidé během Watsu popisují pocit lehkosti, emočního uvolnění a stavy podobné meditaci.

Jak Watsu probíhá

Watsu se odehrává v teplém bazénu, obvykle v tichém a klidném prostředí, avšak někdy i za doprovodu relaxační hudby. Klient se nejprve seznamuje s terapeutem, místem a průběhem terapie, poté dostane na nohy floaty, které ho nadlehčují podle jeho váhy a svalové konstituce.

Watsu není něco, co děláš.

Je to něco, čemu dovolíš, aby se dělo.

Vytváříš prostor

a v tom prostoru

se může odehrát uzdravení.

Na začátku se klient ladí na sebe, své srdce a vnímá plynutí vody, poté následuje kontakt s terapeutem. Klient je po celou dobu terapeutem nadnášen, terapeut mu poskytuje fyzickou oporu i pocit bezpečí. Klient se začíná nořit nejen do vody, ale i do svého vnitřního světa, dech se postupně zpomaluje. Terapeut klienta „kolébá“, dochází k jemným rotacím a protažením, které respektují aktuální stav klientova těla, dýchání i naladění. Hlava zůstává celou dobu nad hladinou.

Voda nás učí,

jak držet bez svírání,

jak podpírat bez námahy,

jak se pohybovat bez úsilí.

Rychlé pohyby se střídají s pomalými, plynutí vodou se proměňuje v zastavení a spočinutí v bezpečném držení terapeutem. Nejde o techniku v pravém slova smyslu, ale o citlivý dialog mezi klientovým tělem, vodou a terapeutovou přítomností. Pohyb se neustále přizpůsobuje dechu, napětí i uvolnění, které se v těle objevuje. Pro mnoho lidí je tato zkušenost hluboce regenerační, protože umožňuje zažít stav bezpečného odevzdání bez nutnosti výkonu či kontroly.