KDYŽ VYKVETOU OCÚNY

Na světě existují různé záhady. Kam zmizela Atlantida? Kde se skrývá yetti? Co je to neposkvrněné početí? Kdo holí holiče a trhá zuby zubařům? A také: co dělají učitelé o prázdninách? Tu poslední hádanku bych se vám pokusil objasnit. První den prázdnin bývám omámený. Z vytouženého volna i z vany plné květin, které jsem dostal od žáků, ačkoli jim rok co rok opakuju, že kytky nepiju. Ráno snídám čokoládové bonbony, taktéž od dětí. Až jednou skončím ve školství, nakoupím si vždy posledního června horu bonboniér, aby mi nebylo líto, že jsem přišel o tuto učitelskou výsadu. Když vyzobu nugáty, vydám se do školy vyřídit resty. Škola bez dětí je klidná jako lesní paseka, dokud ticho neprořízne drnčení telefonu ve sborovně. Volají rodiče žáka, který se nevrátil domů z včerejší rozlučky deváťáků. Jo, milánkové, projděte si škarpy podél školy sami, váš lihem nasáklý premiant už není naším žákem. Další telefonát. Kolegyně Věrka si cestou z učitelské rozlučky zlomila nohu. Dostala, chuděrka, nechodící sádru na celé prázdniny. Zeměpisářku vedle mě začalo škrábat v krku. Pravidelně zahajuje prázdniny angínou z prožitého stresu. V tu chvíli ucítím píchnutí v boku. Že by zas nějaký propadlík bodal do mojí voodoo panenky? Nastartuju auto, poškrábané od žákovských pětikorun, a dohrkám k bankomatu, neboť mi na účet naběhly dvě prázdninové výplaty. Oslněn vidinou bohatství si nechám udělat nový zub a opravit starou sekačku. Poté mé konto vypadá, jako by ho napadli nelítostní hackeři. A to jsem na tom ještě dobře. Na některých školách dostanou učitelé na prázdniny výpověď. Slunce pálí, vyrážím na koupaliště. Na ulici se snažím nenapomínat cizí děti, ani od nich nevyžaduji žákovskou. Na zástavce poblíž školy odvracím oči od nápisu Bedrníček je… (domyslete sami, anděl ani charakter to není). Proč ta děcka vlastně učíme psát, když se nám takhle odměňují?! Na koupališti mě pocáká mohutným skokem do vody žák, který se ani jednou nezúčastnil školního plavání. Měl potvrzení od lékaře, že se mu ve vodě odlupuje kůže z celého těla. Večer mě od něj na Facebooku čeká žádost o přátelství. Vytane mi na mysli, jak tento můj přítel při zkoušení vážně tvrdil, že Máj napsal Karel May a na otázku: „Proč tak zlobíš?“, odpověděl: „V této třídě vládne Satan!“ Raději uléhám na deku a otevírám román Tampa od Alissy Nuttingové, který inzerují jako „druhou Lolitu“. Je to o učitelce, která na střední škole svede žáka. Když však na třetí stránce čtu o učitelských prázdninách („Celé léto strávíte jen čekáním na to, až s koncem srpna zas dopadne palice. Znáte povídku Jáma a kyvadlo?“), knihu promptně zavírám. Čas běží. Po čtrnácti dnech dojdou bonbony z bonboniér, kytky zvadnou ještě dřív. Navštívíme babičku v Mimoni a známé v Třeboni. Večer hrajeme hru Co víš o ČR? Nemohu si vzpomenout, jaká osobnost je vyobrazena na pětitisícovce. V životě jsem ji neměl v ruce. Vím jen, že na dvoustovce je Komenský a má strašně smutné oči. Následuje tradiční výjezd s učiteli na vodu. Víc než utopeného mobilu lituji hovorů o úvazcích a rozvrhu. A to si představte, že někteří mladí kantoři jezdí o prázdninách jako vedoucí na dětské tábory. Jedna stařičká kolegyně mě zve na návštěvu. Překvapí mě, že má doma v předsíni školní mapu světa a místo botníku katedru, která se loni ztratila z 6. B. Nekomentuju to. Zavede mě na zahrádku. „Co nevidět tady vyraší překrásné ocúny,“ ukazuje na skalku. A dodává: „Říkám jim – svině.“ Své nelichotivé přízvisko si tyto křehké květiny vysloužily proto, že začínají kvést zhruba sedm dní před koncem prázdnin. Tedy v době, kdy učitelům definitivně končí volno a začíná přípravný týden ve škole. Nejhorší to prý bylo 21. srpna roku 1968. Nejenže k nám vtrhli Rusové, ale za čtyři dny ještě rozkvetly svině a učitelům začal přípravný týden. Cestou zpátky napomenu hlučící děti v parku. V papírnictví zakoupím učitelský zápisník. Na předsádku napíšu Skácelovu báseň Ocúny: „Bývá nám úzko v ony dny / kdy lužní háje jsou jak svaté / a v trávě rostou jedovaté / bledé a křehké ocúny…“ Začíná pršet. Běžím domů. Kdybych běžel tak rychle, jako uběhly prázdniny, možná bych trhnul i Usaina Bolta.

Placená zóna

Ervín Bedrníček