V autobuse

S předškoláky jezdíme často městskou hromadnou dopravou. Jezdíme do divadla, ale i na předplaveckou průpravu do krytého bazénu. A protože děti jsou všímálkové všeteční, často vidí to, co dospělí bohužel vidět nechtějí, pokud seto netýká jich samotných.Vašík a Lukáš si při cestě autobusem přisedli na sedadlo k paní, která neustále očima sledovala podlahu pod nohama. Aha, kluci hned přišli na tu záhadu. Na zemi cestoval pejsek, ukázněně seděl s vyplazeným jazykem aprohlížel si děti. Kluci hned začali pejska chválit a obdivovat. Paní jejich zájem lichotil a dala se s kluky do řeči. Vyprávěla, jak se pejsek jmenuje, jaký má doma pelíšek, co mu chutná."Ale paní,"hlásí se o pozornost Lukášek,"váš pejsek nemá náhubek. V autobuse ho mít musí, co kdyby někoho pokousal."Na dost hlasitou otázku reaguje paní vysvětlením, že její pejsek nenosí náhubekrád, tlapičkou ho sundává z čumáčku, a tak mu ho nedává. Je totiž tak hodný, že by nikomu neublížil. Vašík se zapojuje do debaty důležitou poznámkou:"Paní učitelka nám říkala, že nemáme cizím pejskům věřit a třeba jehladit. Maminka by se na mě taky zlobila."Tento rozhovor slyšelo hodně lidí v autobuse. Jen se mile usmívali. V duchu možná děti chválili, jak jsou dobře vychované, ale to bylo všechno. Jen do té doby, než autobus zastavil a paní s pejskem se chystala vystoupit.Pejsek, zřejmě nespokojený z dlouhé cesty, začal vyskakovat v uličce mezi sedadly a štěkat. Při této ukázce psího chování tlapkami s drápky poškodil jakési paní rukáv od saka. A dokonce dvakrát. Zvláštní. Teď teprve začala paníreagovat, rozčilovat se a zlobit, proč nemá pes v autobuse náhubek.Autobus se znovu rozjel a bylo slyšet, jak cestující hodnotí tento naštěstí malý incident. Víte, jak?"Ty děti mají víc rozumu než paní s pejskem. Jsou dobře vychované."