PRACUJEME S PORTFOLIEM DÍTĚTE

Podle mého názoru by portfolio dítěte mělo být jeden z nejdůležitějších ukazatelů vývoje v rámci mateřské školy. Nejenže může posloužit rodičům i nám učitelům v případě řešení problému, ale zároveň jde o jakousi zpětnou vazbu naší práce s dětmi. Můžeme říci, co se nám povedlo, co ne a třeba se objeví nějaká „nová cesta“, prostředek k doplnění dalších informací o dětech, jejich snech a potřebách. Ze své praxe mohu říct, že jako obrovská pomůcka pro kvalitní dětské portfolio je spolupráce s rodiči, obrovská dávka empatie a chuť dozvídat se o dětech něco nového, něco víc, než se dozvídáme v průběhu běžného školního dne. Uvedu příklad, kdy jsem si povídala s maminkou holčičky předškolačky. Maminka se mě ptala, jak se dívence daří, co ve školce dělá, jak se chová. A protože jsem dívenku sledovala, znala její vyjadřování slovní i to „tvořivé“, byla jsem schopná říct, že se něco děje, že je v kolektivu velice úzkostná, bojácná a pořád klade otázky, na které vyžaduje odpověď. Načež maminka řekla, že stejná situace se opakuje i doma. Společně jsme potom všichni hledali cestu, jak holčičce pomoci. Díky záznamům, kresbám a sledování jsme byli schopni včas zachytit problém, který jsme předali dále odborníkům. Absolvovala jsem kurz arteterapie a prostřednictvím „výtvarna“ se mi daří o dětech dozvídat hodně, mnohdy i citlivých informací, které dítě řekne, sdělí, mohlo by se zdát, jen tak mimochodem, při tvořivé práci, kdy je uvolněné, klidné, v jiném prostředí. To by třeba mohl být nápad, prostředek, jak se o dětech dozvídat více. Za sebe mohu říci, že srdečný přístup k dětem, chuť zajímat se, být „zapálená“ do své práce, schopnost naslouchat, mohou vést k tomu, že díky dětskému portfoliu se o dětech budeme dozvídat více informací, které povedou k lepšímu pochopení dětské duše. Napadají mě možnosti, jak obohatit portfolio. Může to být výtvarná technika s prvky dramaterapie, tedy „společné vyprávění příběhu kresbou“, které je u dětí velmi oblíbené a ráda ho používám, dále pak sledování dětí při sebeobsluze, při komunikaci s kamarády, při volné kresbě, při chování v náročnějších situacích, při rozhovorech, hře. Upustila bych od hodnocení dětí, kdy se zakroužkuje číslo od jedné do pěti a tím je splněno. To nám neřekne nic, není to žádný ukazatel toho, jak dítě vnímá, jak se cítí .