Úzkost jako partner na celý život

Je dost pravděpodobné, že i kdybyste se stavěli na hlavu, tak vám stejně čas od času úzkost zaklepe na rameno. Je to náš partner na celý život, kterého můžeme přijmout jako součást naší osobnosti.

Tenhle „parťák“ nás nechává poznávat kouty naší duše a díky němu se z nás stávají zralejší bytosti. Zároveň je ale důležité chránit si své zásoby energie a dělat vše pro to, abychom takový stav nezažívali příliš často.

Dokážeme si obvykle představit nové možnosti, máme bujnou fantazii, ale také jsme díky tomu schopni domýšlet situace, které nemusí dopadnout dobře. Díky této vlastnosti jsme schopni předvídat situace a vyhnout se různým omylům nebo dokonce nehodám. Ale přináší nám to i spoustu starostí.

Náchylnost k úzkostem mají především lidé, kteří vyrůstali v prostředí, které nebylo příliš bezpečné a podnětné. Vysoce citlivému dítěti stačí velmi málo, aby znejistělo, a prožitky, které spousta dětí přejde mávnutím ruky, se v našem životě přetvoří v traumata. Mně například jednou ve školce vzaly děti sáňky, o které jsem se měla starat, a když jsem se je snažila získat zpět, rozbila jsem si bradu. Kromě toho, že jsem neuhlídala samotné sáňky, museli mě ještě odvézt do nemocnice a já si připadala jako největší pitomec. Když takovým nárokům čelíme dlouhodobě, neseme si do života přesvědčení, že jsme opravdu neschopní, a každé pokárání je pak jako rána bičem.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Alena Wehle
Alena Wehle

Průvodkyně, rekreoložka, bloggerka, fotografka, máma, ale hlavně vysoce citlivá osoba. Toto téma šíří do světa na svém blogu www.alenawehle.cz.