Trestání dětí ve školách

V minulém čísle Rodiny a školy byl uveřejněn článek Dohlížet a trestat o možnostech a škále trestů, jež mají k dispozici dnešní učitelé a vychovatelé. Palčivé téma mě inspirovalo k zamyšlení, kde jsem využila své zkušenosti psychologa i rodiče. Situace je totiž vážná. Ta tam je doba, kdy býval učitel zobrazován s rákoskou v ruce. Dnes už se nebojí žáci učitelů, ale učitelé žáků.


Dnešní děti si k učitelům dovolí, co by o generaci zpátky nebylo vůbec myslitelné. Drzé poznámky, překračování hranic intimního prostoru, šikana a kyberšikana. Došlo již i k sebevraždám pedagogů. Naopak učitelé si dnes dávají mnohem větší pozor, aby žákům neublížili.


Důvodů tohoto posunu je více. Jedním z nich je i postoj společnosti k trestům, prostředkům tradičně používaným k udržení kázně.

Chceš poznámku, nebo facku?


K nejzásadnějšímu posunu došlo v přijímání tělesných trestů. V tradiční křesťanské tradici byl trest, často právě fyzický, uznáván jako zásadní výchovný prostředek. Ještě školský řád z roku 1774, kdy byly položeny základy povinné školní docházky, uvádí metlu či pružnou rákosku jako použitelné nástroje k potrestání žáka. O necelých sto let později, roku 1870, již školský zákon tělesné tresty nepovoluje. 


Společenská norma je však toleruje ještě dlouho a učitelé se k nim také ještě dlouho uchylují. Podle vyprávění dnešních pamětníků nebylo nic výjimečného dostat od učitele pravítkem přes prsty či klečet v koutě. Generace dnešních rodičů již tyto tresty nepamatuje, nicméně stále ještě se stávalo, že drzému žákovi přilétla facka. Někteří učitelé pak s oblibou tahali za uši, dávali záhlavky či házeli po nepozorných žácích křídami. Nejednou jsem slyšela i o létajících svazcích klíčů.


„Naše třídní dávala vybrat: Chceš poznámku, nebo facku? Zajímavé bylo, že si většina provinilců vybrala facku,“ vypráví matka dnes jedenáctileté dcery. Možná byli rádi, že se to vyřešilo hned, že je nečekala domácí dohra. Ta mohla mít různou formu: fyzické potrestání, tichou domácnost či prostě stud dítěte, že o jeho prohřešku doma vědí.


Dnes je fyzické potrestání učitelem téměř nemyslitelné a též postoj rodičů se mění v tomto směru. Jiné tresty, jako napomenutí, přesazení, odebrání výhod či informování rodičů, přitom zůstávají víceméně stejné napříč staletími.



Placená zóna

Pavla Koucká