Nezkoušejte lhát vysoce citlivým

„Simulanta poznám už ve dveřích,“ svěřuje se doktor, který patří mezi vysoce citlivé, a dodává, že často ví o lidech víc, než při práci potřebuje. „Když někdo lže, cítím zápach,“ vykládá na semináři učitel a zvedne se vlna smíchu.

Můžeme to vnímat různými způsoby, ale jedno je jisté – máme cit pro pravdu a poznáme lež. Nemusíme být odborníky na komunikaci nebo řeč těla, abychom rozpoznali, jak s námi lidi jednají. Někdy stačí, že člověk jedná v rozporu s vlastním přesvědčením, a hned víme, že je někde chyba. Jindy je to rovnou lež a v obou případech začíná proces hledání, kde ta chyba je.

„Co na mě tak divně koukáš?“

„Ale nic, jen mi prosím řekni, jak to myslíš doopravdy.“

Taková upřímnost obvykle protějšek dost zaskočí, hlavně tehdy, když si ani sám svou vlastní lež neuvědomuje. A v dalším kroku podstupuje nevědomky cosi jako výslech pomocí detektoru lži, při němž pomocí série otázek řekne i to, co vůbec nikdy nechtěl, a rozpadne se na drobné části tak, že se pak ještě dlouhou dobu skládá zpátky.

Vysoce citliví lidé mají velmi bystré smysly a takzvané vrozené detektory. Někteří se sice snaží svou povahu zadupat do země a tím pak tlumí všechny svoje schopnosti, ale stejně pořád cítí o něco víc než ostatní. Navíc tyto signály nemusí mít konkrétní podobu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Alena Wehle
Alena Wehle

Průvodkyně, rekreoložka, bloggerka, fotografka, máma, ale hlavně vysoce citlivá osoba. Toto téma šíří do světa na svém blogu www.alenawehle.cz.