Dobře mu tak!

Zkušenost se škodolibostí má každý. Někdy jsme jí vystaveni, jindy se sami tomuto pocitu neubráníme. Škodolibost dokáže vážně narušit vztahy v nejrůznějších kolektivech – od rodiny přes sportovní tým až po pracoviště. Přesto psychologové nevědí o škodolibosti dost. V poslední době se snaží do tajů této emoce proniknout.

„Dobře mu tak!“ Kolikrát jsme tahle slova slyšeli a kolikrát je sami pronesli v situaci, kdy jsme se stali svědky cizí újmy? Druhou stranou mince téhle emoce bývá závist – tedy pocity zloby či smutku při konfrontaci s cizím úspěchem či štěstím. Škodolibost a závist se netěší té nejlepší společenské pověsti. Sluší se, abychom nad cizími úspěchy projevovali radost a při cizím neštěstí dávali najevo smutek. Pro člověka je přirozené, když ho ke sdílení stejných pocitů vede empatie. Přesto se ve světě kolem nás vyskytují škodolibost i závist celkem hojně a lidé je prožívají o poznání častěji, než jsou ochotni přiznat. Co rozhoduje o tom, zda se budeme z dobré zprávy radovat, jak kážou dobré mravy, nebo nás rozmrzí? A proč někdy na špatnou zprávu reagujeme adekvátně smutkem a jindy společensky nepřijatelnou radostí? A proč v nás naopak dobrá zprávu o cizím úspěchu či štěstí vzbudí nelibost?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Jaroslav Petr