Když myška dostane chuť na měsíc…

Nedávno vyšla vaše nová kniha Jak myška snědla měsíc. Tentokrát dokonce s originálními výseky na obálce a uvnitř knihy. Čím jsou „díry v knize“ pro děti tak zajímavé?

Někdo kdysi řekl, že v obrázkové knížce se příběh odehrává mezi stránkami. S tím souhlasím. V okamžiku, kdy otáčíme list, přemýšlíme, jak se bude příběh vyvíjet dále.

Obrázkové knížky jsou limitovány počtem stran a výřezy a tvarované stránky mi to moje psaní občas usnadňují. Zároveň mě také baví přestavovat si, jak se dítě vrací knihou, aby zjistilo, jak který ten výřez a překlápěčka vlastně funguje.

Líbí se mi představa, že si dítě oblíbí knížku nejen pro svůj příběh a obrázky, ale také jako určitý objekt, který stojí za to vzít do ruky a dobře prozkoumat.  Nepoužívám ale výřezy a překlápěčky ve všech svých knížkách. Používám je jen tam, kde to dává smysl a kde tomu také odpovídá věk čtenáře.

„Díry v knize“ určitě nejde vytvořit jen tak. Jak se pracuje s ilustracemi, pokud chcete, aby v knize byly podobné průhledy, okýnka…?

Někdy to vypadá snadno, ale vyžaduje to trochu představivosti. Zvláště tam, kde výřez či jinak upravený list v knize zahrnuje více než dvě za sebou jdoucí stránky. Při samotném illustrování to zase není takový problém. Zpravidla si vyřežu šablony, takže přesně vím, kde která díra bude a jak bude vypadat obrázek na další stránce.

Problémy jsou ale často spíše s technickou stránkou výroby knihy, protože vše musí splňovat patřičná pravidla. Díra nesmí být ani velká ani malá, tvarovaná stránka musí být pevná, nesmí se lehce roztrhnout, její části nesmí být ostré… Pravidla bezpečnosti Evropské unie zkrátka myslí na všechno. (směje se)

Myška má velké přání, ochutnat měsíc. A tak když jednou objeví cosi velkého, žlutého a lákavě vonícího, pustí se do toho. Ale vlastně se trochu nachytá… Stalo se vám někdy, že byste se taky nějak nachytal? 

Myslím, že to se nám každému ve větší či menší míře děje každý den. Jdu po ulici, myslím na něco jiného a říkám si: „Hele, tamhle na chodníku sedí myš.“ Proč by ne? Je to myš a víc o tom nepřemýšlím, až do chvíle, kdy přijdu blíž a zjistím, že je to suchý list. Prostě moje hlava vyhodnotila, že myš na chodníku uprostřed města je víc pravděpodobná než list spadlý ze stromu.

Pamatuji si, jak jsem jako dítě byl doma večer sám. Slyšel jsem zvuky z balkonu. Pomalu jsem se přiblížil, odhrnul závěs a málem jsem strachy umřel. Někdo tam stál! Měl otevřenou pusu a vypadal strašně. Byl jsem to já. Tedy můj odraz ve skle. Hrozně mě to tenkrát vyděsilo.

I teď se sám sebe občas leknu, ale vzhledem k té zkušenosti z dětství se s tím už lépe vypořádávám.

Napadá mě, jestli tuhle záměnu nějak dál nevyužít, nebavit se s dětmi o tom, co jim jaká věc připomíná, hledat v jedné věci spoustu dalších. Šlo by to?

Šlo, a jde to. Děti jsou naprostí odborníci ve vynalézavosti a v představivosti. Vždyť si vzpomeňte, klacek je meč, vařečka, had nebo krokodýl, ale také, drží-li se správně před sebou, se může proměnit v tramvaj. Drží se vodorovně, občas se zastaví, zacinká a jede se dál. S lepidlem, papírem a papírovou krabičkou si dítě vystačí celé dopoledne. U děti představivost nezná mezí, protože není ničím svazovaná.

V knížce opět vystupují kamarádi malé myšky. Kamarádství je tématem, které vaše knihy provází. Proč potřebujeme kamarády?

Kamarády potřebujeme, abychom nebyli sami. Abychom věděli, že máme na světě místo, abychom věděli, kam patříme, že nás má někdo rád a že i my jsme schopni mít rádi, abychom se učili komunikovat a porozumět jeden druhému… a taky abychom byli schopni porozumět sami sobě.

Jste spokojen s podobou českého vydání?

Jsem, a moc. Na vydávání s mým anglickým vydavatelem si vážím převážně toho, že dbá na kvalitu knih. Na barevnost, kvalitu papíru, celkový vzhled. V tomto směru se české vydání knížky Jak myška snědla měsíc od anglického vydání v ničem neliší.

Co byste vzkázal malým (i velkým) čtenářům knihy?

Tak teď nevím… Že jíst banány v rozumné míře je zdravé a dobré? Že ne všechno, co se jeví jako pohroma, musí nutné pohroma být? Že je fajn mít kamarády, se kterými stojí za to dívat se na měsíc?

Nebo snad jen to, že knížky můžou byt fajn a že stojí za to je číst.

Mgr. Marie Těthalová

Ilustrace Petr Horáček

Petr Horáček je výtvarník a autor velmi úspěšné série dětských knih. Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků a vyhrály řadu mezinárodních cen. Žije a pracuje ve Velké Británii, kam se přestěhoval po studiích. V Portále vyšly jeho úspěšné knihy Papuchalk Petr, Husa Líza, O myšce, která se nebála aj.