Jeden den v týdnu trávíme s žáky mimo školu v přírodě. A přidávají se k nám další a další třídy, protože pozitiva i přes náročnější přípravu jednoznačně převažují.

Učím na pražských Petřinách. Vzhledem k neustále rostoucímu počtu spádových dětí v Praze 6 je vyhřeznutí výuky ven už v podstatě nutností. Ale vznikalo to celé jinak. Když jsem se byla podívat před dvěma lety na prvňáky v Kunratické škole, půl dopoledne jsem strávila sledováním výuky na školní zahradě a na hřišti. Tam mé nadšení začalo. Tehdy byla kantorka Markéta Vokurková první, kdo se rozhodl učit venku celý den, a rychle se k ní přidali další kolegové. U nás to mělo stejný scénář. 


Vrstvíme a balíme

Jeden den v týdnu učí venku už tři třídy a příští rok to vypadá na další. Máme krásnou velkou zahradu, kousek je Hvězda, Libocký rybník a Divoká Šárka. Není to daleko ani do Stromovky nebo na Letnou. 

Venkovní den máme v rozvrhu pevně daný, aby si všichni zvykli se na toto dopoledne vybavit jinak. Zvlášť v zimě je totiž učení venku závislé na správném oblečení a výbavě. Úplně neodmyslitelným základem je vrstvení. Když běháme, musíme nějaký ten svršek odhodit, i když je zima. Pak se zase rychle oblékáme, abychom nenastydli. Termoprádlo, dlouhá bunda, pořádné boty, čepice a rukavice zaručují tepelný komfort po celé dopoledne. Učení v zimě bývá postavené na rychlém střídání aktivit a často také na putování. Naopak na jaře a na podzim je možné zakotvit na školní zahradě nebo na jiném místě, třeba u rybníka, na celé dopoledne.

Děti nosí batůžek. V něm často bývá podsedák na sezení, v zimě termoska s teplým nápojem, větší svačina, podložka s klipem na psaní a penál. Občas také nějaká badatelská výbava – dalekohled, lupa, uzavřená nádoba na zkoumání drobných živočichů, pracovní listy apod. Když jdeme ven, nosíme s sebou ze třídy také pravidelně koš s bioodpadem, který vysypeme na kompost.

My dospěláci většinou kromě svého batohu vláčíme ještě obrovskou tašku nebo krabici – nebo obojí. Chodím ven už druhým rokem každou středu, a tak některé věci z tašky ani nevyndávám. Mám ji pořád napěchovanou věcmi a položenou vedle katedry. Ve výbavě jsou vždy dvě reflexní vesty, tlusté fixy, čtvrtky, pozorovací okénka z kartonu, klubko provázku, několikery nůžky, lepidla a lepenky, pár tužek, jedny voskovky, balíček s křídami, houba, hadr (na utření mokrých ploch po dešti) a krabice papírových kapesníků. 

Euroobaly slouží jako ochrana před vlhkem nebo jako sáček pro sběr materiálu. A jelikož zatím neumím pískat na prsty, nosím píšťalku. V tašce mám také několik tenkých švihadel, alespoň tři barvy, neboť na Hejného matematiku se skvěle hodí. Dále dva míče, gumy na skákání, karty s čísly, karty s příklady, ikony zvířátek dědy Lesoně, tašku na autobus a další pomůcky podle toho, co zrovna probíráme. Mohou to být určovací klíče, cedníky, pinetky, velká role papíru nebo taky nádobí a příbory, když si zrovna z výpěstků na záhonku chystáme svačinu sami.

Placená zóna

Markéta Klempířová

Související články