Integrace dětí s autismem v mateřské škole

Informace o konkrétním počtu se velmi různí i z důvodu obtížné diagnostiky a rozlišení PAS a jiných poruch, jako je lehká mentální retardace, vývojová dysfázie apod. Některé děti jsou nápadné svým nerovnoměrným či opožděným vývojem už ve věku kolem jednoho až dvou let a rodiče se tedy začnou poohlížet po důvodech zvláštního chování ještě před nástupem do MŠ. Někdy jsou však projevy mírnější, a dokud se dítě nedostane do kolektivu, tak se výrazněji neprojeví.

Přetížená rodina

Nástup do mateřské školy znamená pro dítě s PAS obrovskou změnu a chaos. Často až pedagogové poukážou na to, že dítě je jiné a že bude potřeba co nejdříve zjistit důvod potíží, aby bylo možné dítěti pomoci. Čím dříve se zjistí pravá příčina obtíží, tím lépe nejen pro děti, ale také pro rodiče, kterým se často uleví, když poznají důvody zvláštního chování a mohou začít pracovat na zlepšení. Rodiče dětí s PAS jsou často přetíženi náročnou péčí. Až u 40 % rodičů těchto dětí se objevují příznaky klinické deprese, hůře prožívají stres a méně se jim daří dodržovat psychohygienické zásady. Dítě s PAS v rodině ovlivňuje nejen rodiče, ale celou rodinu a její fungování. Proto, aby rodina zvládla náročnou výchovu, je důležité začít pracovat na problémech co nejdříve.

Každé dítě s PAS je jiné

Při podezření na autismus je potřeba, aby dítě bylo vyšetřeno klinickým psychologem nebo dětským psychiatrem. Ten může stanovit diagnózu na základě vyšetření dítěte, pozorování, anamnézy, dotazníku od rodičů atd. Autismus patří mezi pervazivní vývojové poruchy, což znamená, že obtíže spojené s poruchou zasahují do všech oblastí života. K PAS bývají často přidružené další symptomy – poruchy pozornosti, hyperaktivita, mentální retardace, epilepsie apod. Těžko tedy budeme hledat typický profil, protože každé dítě se bude projevovat jinak v závislosti na hloubce postižení.

Komunikace jako hlavní problém

Nejvíc je postižena řeč a schopnost komunikace s druhými lidmi. Až u 40 % dětí s PAS se nerozvine verbální, ale ani neverbální forma komunikace (snaha naučit znakovou řeč dítě, které nekomunikuje verbálně, se často míjí účinkem, neboť dítě prostě nejeví o komunikaci zájem nebo není schopné se znakovou řeč naučit kvůli sníženému intelektu). U dětí, které řeč používají, je často patrné, že ji nedokáží používat adekvátním způsobem. Často o sobě mluví ve 2. osobě jednotného čísla (když se rodič zeptá, jestli chce zmrzlinu, dítě odpoví: „chceš zmrzlinu“ místo „ano“), mají sklon chápat vše doslovně, řeč má zvláštní intonaci atd.

Živé a neživé

Většinou až během druhého roku života rodiče začínají vnímat, že se dítě chová „divně“. Nevyžaduje mazlení, neudrží oční kontakt, nechce si hrát společně a často působí dojmem, že nerozlišuje živé věci od neživých (když něco chtějí, přitáhnou si ruku dospělého jako hračku, odstrčí jinému dítěti nohu jako překážku). Později, v předškolním věku, se začíná objevovat stereotypní chování, kterým se tyto děti uklidňují, pokud jsou přetížené nebo je zmate změna režimu (natáčení vlasů na prsty, kmitání rukama, bouchání různými částmi těla, opakování slov).

Jiné zájmy, jiné hry

Hra dětí s PAS není symbolická ale spíše rigidní a neobvyklá. Jak píše jedna z maminek v internetové diskuzi: „Když má v ruce něco, s čím se dá točit (kolečko, vrtule, řetízek…), točí s tím permanentně a přestává vnímat.“ Jiná maminka píše, že „syn se špatně zapojoval do kolektivu. Vybíral si hračky jako kuličková dráha, sypoucí se písek, tekoucí voda“. Těžko si budou takové děti hledat kamarády, které by sdíleli jejich zájmy, když většina dětí v jejich věku upřednostňuje jiný typ her a hraček.

Jaké vybrat vzdělání

Než dítě projde všemi vyšetřeními a stanoví se diagnóza PAS, tak většinou nastoupí do běžné mateřské školy. Následně mají rodiče na výběr z několika možností, jak své dítě dál vzdělávat (speciální třída pro děti s PAS, speciální školka…).