Online archiv

Naše země patřila ve výzkumu halucinogenních látek ke světové špičce. Současná vlna zájmu naštěstí není tak bombastická jako vlna hippies, čímž dává šanci realističtějšímu přístupu k těmto látkám. Otevírají se možnosti jejich dalšímu výzkumu i terapeutickému využití.

V posledních letech se v odborném tisku i v masmédiích začaly objevovat spekulace týkající se možného využití ibogainu v léčbě cravingu, tedy silného bažení po návykové látce. Autoři některých těchto spekulací dokonce začalikreslit obraz blížící se"revoluce"v léčbě závislostí. Z čeho tyto zprávy vycházejí a skutečně můžeme očekávat takto převratné změny?Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) chápe craving jako velmi silnou, až nutkavou a obtížně zvladatelnou touhu užívat návykovou látku. Craving je velmi komplexním fenoménem. Jeho spouštěče mohou být rozmanité,převažujícím konceptem je jejich multifaktoriální podmíněnost. Zásadní roli mají situační faktory. S délkou abstinence klesá jak intenzita, tak frekvence a délka bažení. Ani dlouhodobá abstinence však zcela nevylučuje, ženemůže nastat silný a z pohledu abstinujícího také nebezpečný craving. Při léčbě uživatelů návykových látek je proto zvládání cravingu jedním ze zásadních témat. Nezvládnutý craving může způsobit nejen relaps, ale může vést ažk plné recidivě.Multifaktoriální podmíněnost vzniku a rozvoje cravingu s sebou přináší nutnost kombinovat různé terapeutické strategie v závislosti na tom, co klientovi vyhovuje a co u něj lépe"zabírá". Kromě nejrůznějšíchpsychoterapeutických technik a strategií se přirozeně v indikovaných případech užívá také farmakoterapie. Preference biologicky orientovaných terapeutů samozřejmě vedou ke zvýšenému zájmu právě o farmakoterapii. Tento zájembývá mj."sycen"vírou některých jednostranně orientovaných vědců, že se jim podaří objevit lék umožňující klasickou kauzální léčbu. A právě zde na úrodnou půdu dopadly některé poslední výsledky výzkumu účinků ibogianu.Někdy jsou však publikována dosti odvážná, až absurdní očekávání. Příkladem mohou být úvahy na téma vývoje očkovací látky proti závislosti, která by navždy vyřešila tento problém, apod. Masmédia a díky nim i širšíveřejnost podobné úvahy vnímají velmi"chytlavě". Sen o"té správné pilulce"není zdaleka bolestí pouze adiktologie, ale naopak se v něm zrcadlí mnohem obecnější a vážnější problém medicíny a psychologie vpodobě pasivně-naivního přístupu části veřejnosti k vlastnímu duševnímu a tělesnému zdraví.Co tedy moderní výzkum účinků ibogainu doposud přinesl? Studie provedené na zvířatech ukázaly, že ibogain dokáže podněcovat vytváření určitého mozkového proteinu, který ve vyšší koncentraci u myší způsoboval snižováníspotřeby alkoholu. Při podávání ibogainu byl prokázán statisticky významný rozdíl (ve srovnání se souborem bez podávání ibogainu) jak v případě pokračování konzumace alkoholu u myší, u kterých badatelé předtím vytvořilizávislost na této látce, tak v případě, kdy byl myším alkohol odejmut a poté s odstupem času nabídnut. Podobných výsledků bylo dosaženo také u jiných látek, např. opioidů. Znamená to, že ibogain má zřejmě velmi zajímavý léčebnýpotenciál a je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti bude možné vyvinout preparát, jenž by měl mj. významný anticravingový potenciál. Vedle toho si je ovšem třeba klást otázku, co lze reálně očekávat a co naopak patří do říšesnů. Obezřetnost je na místě, neboť si z nedávné minulosti lze vybavit nepřiměřená očekávání doprovázející zásadní objevy v oblasti endogenních cannabinoidů a jejich receptorů. Žádná revoluce se však nekonala. V čem spočívánedorozumění? Na jedné straně v medicíně i psychologii můžeme vidět úžasnou snahu o reflexi toho, že značná část našich duševních a tělesných problémů nemá jednoduchou kauzální příčinu. Určitá pokora je spojená se zjištěním, žemnohé potíže jsou kromě genetické výbavy ovlivněny různými spolupůsobícími sociálními a psychologickými faktory. Nerespektování těchto objevů je iracionálním popíráním složitého vývoje celé psychosomatické medicíny a v kontextuadiktologie pak popíráním toho, k čemu tento obor pracně dospěl. To, že dnes v adiktologii převažuje mezioborový přístup (a zřetelné je to od dokumentů WHO až po výuku na VŠ) a klasický medicínský model je považován zapřekonaný, kontrastuje se zatvrzelou urputností některých jednostranně orientovaných vědců v hledání"správné příčiny". V případě, že další výzkum účinků ibogainu skutečně přinese nový účinný preparát santicravingovým účinkem, bude to skvělé. Současně však díky tomu těžko dojde k"revoluci"v léčbě závislostí a zásadní část výsledku celé léčby nadále zůstane závislá na aktivním přístupu klienta a jeho vůli měnitsvůj život.

Scientologové vstoupili na scénu primární prevence užívání návykových látek v momentě, kdy je širší pedagogická i psychologická veřejnost nespokojena s tím, co se s primární prevencí v naší zemi dělo. Vágní dokumenty plnébojovných slov a vyhlašování"boje proti drogám", chybějící jasná koncepce, kolektivní (ne)zodpovědnost a špatná transparentnost financování vedly u části kolegů k rezignaci. Díky nešťastně nastavenému systémuvzdělávání v primární prevenci tak nakonec nastalo i to nejhorší. Samotní pedagogové a psychologové začali mnohdy váhat nad tím, co vlastně specifická primární prevence je a co již nikoli. Jak asi na to může poté reagovatveřejnost a její zástupci, politikové? V této době přicházejí na scénu opět scientologové. Tentokráte se trefili do černého. V médiích stále zřetelněji zaznívají militantně laděné hlasy lidoveckých politiků volajících po"přitvrzení"a"boji proti drogám". Ve veřejnosti se jasně krystalizuje jádro sympatizantů se slovenským"třikrát a dost"a do toho všeho vzrůstá nervozita těch, kteří by rádi viděli, jak"ostří, správní hoši umí s těmi feťáky zatočit a ukáží společnosti ten správný směr". Místo toho sklízí česká protidrogová politika, charakterizovaná umírněným, vyváženým přístupem, úspěchy v podobě svých výsledků adočkává se zahraničních ocení. O tom všem se však česká veřejnost dozvídá jen velmi málo, zahlušena výkřiky o tom, jak se vše řítí do pekel a jak nás jedině tvrdý a nekompromisní přístup může zachránit. Sloganem své kampaně"Město bez drog"se tak scientologové přesně trefili do poptávky jedné části naší společnosti a velmi chytře zvolili i hlavní slogan, který již dává pozitivní alternativu:"Řekni NE drogám, řekni ANOživotu". A právě zde zřejmě došlo k něčemu, k čemu by v moderní společnosti docházet nemělo. Selhala média a odborné společnosti. Místo toho, aby bylo opakovaně a důsledně upozorňováno na nebezpečí, které v sobě skrývápůsobení scientologů, nastal pravý opak. Lavina mediálních zpráv, která během roku 2003 zahlcovala pravidelně monitor médií, se zdála být skutečně zlým snem. Od začátku roku se objevily desítky článků informujících o tom, jakten či onen komunální politik podporuje preventivní program scientologů a jejich"Cyklomaraton za Českou republiku bez drog 2003"atd. Vrchol všeho představuje náměstkyně primátora města Liberce i jeden se senátorů,kteří otevřeně v médiích tyto programy podpořili také. Jedno rčení říká, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. O tom, jaké"znalosti"mají"profesionálové"od scientologů v drogových programech, sestačí přesvědčit návštěvou jejich www stránek se stanoviskem k tiskovému prohlášení RVKPPP. Kromě mnoha jiných chyb a nesmyslů zde např. zjistíme, že si pletou primární prevenci se službami určenými výhradně pro závislé, kteříodmítají léčbu. Čekáme tedy, až veřejnost přijme fakt, že scientologové bez jakéhokoli adekvátního vzdělání a s programem, který odporuje drtivé většině zásad účinné a kvalitní primární prevence, budou chodit do škol a získávatdalší"klienty"pro své programy a přes ně peníze a další moc? Nechtělo se mi věřit, že to vše se děje bez zájmu kritické části novinářské obce. Sledoval jsem proto pečlivě monitor, a skutečně nic. Kromě dalších adalších měst, která chtějí být bez drog (tedy alespoň ve vyhlášeních svých politických zástupců), jsem neobjevil žádný kritický a alarmující článek vyzývající k opatrnosti a obezřetnosti před scientology a jejich"primárníprevencí". Jednou čestnou výjimkou byl Reflex. S povděkem jsem přijal, že se jeho redakce neostýchala a otiskla z mého pohledu odpovídající článek. Dumal jsem však, proč Reflex zůstal jediný. Moje první myšlenka byla, žejsou prostě novináři líní a nechce se jim běhat po ulicích a shánět a ověřovat informace o něčem, o čem bylo už napsáno mnoho, a všichni stejně vědí, o co jde, a Hubbardem a dianetikou přece nebudou zbytečně ztrácet čas. Jsemale poměrně velmi paranoidní člověk, a tak mi rychle vyskočila i alternativní myšlenka: nechodí nakonec už všichni ti novináři dávno na auditing a jen já o tom nevím?