Online archiv

JIHOČESKÝ KRAJ

Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc psychologie trhu ovlivňuje naše životy. Až do doby, kdy se nám narodil syn. Začal kolotoč neustálého zjišťování, co je pro naše dítě nejlepší, nejvhodnější a nejvýživnější. Co mu určitě neublíží a co bude nejlépe rozvíjet jeho smysly a osobnost. Co vše pro jeho zdravý vývoj můžeme udělat a co nakoupit.

Jídlem proti stresu

„Příchod dobrého klauna prospěje zdraví vesnice více než dvacet oslů naložených léky,“ říkal už středověký lékař. Proč se tedy smějeme tak málo? Smích je přece lék, který je zadarmo a který máme vždy po ruce.

„Co čumíš, ty p*čo!“ zařval na křehkou dívku instruktor se svaly ve tváři napjatými vztekem. V první chvíli je trochu v šoku nejen ona, ale i většina z dalších asi deseti mladých žen a mužů v místnosti. Vypadají všichni do jednoho jako chlapci a děvčata ze slušných rodin. Jako někdo, kdo na něco podobného není zvyklý. A právě proto na ně instruktor řve. Simulované situace jim mají pomoci dostat do krve postupy pro případ potyčky nebo přepadení. Antropolog by možná řekl, že je mají zbavit kulturního nánosu a objevit v sobě to zvíře, které se má neustále na pozoru, raději uteče, než bojuje, ale když musí, tak bojuje ze všech sil. A zdá se, že se to docela daří. Ve dvojicích na sebe účastníci za chvíli řvou, jako kdyby od malička nedělali nic jiného. Možná ten kulturní nános není tak silný, jak si myslíme…

Budo Bukilić není typický sedlák. Zatímco ostatní se se zvířaty baví jen pomocí hole, on má při dojení rituál. Nejprve podrbe on stračenu a pak ji podojí. Pak si sedne, ubalí si svou třicátou pátou cigaretu, zapálí si a nechá se zase on drbat od krávy na zádech. Hraje si s teletem a jeho psovi nekoukají žebra. A taky nepije. Tedy alespoň ne moc. A kdyby měl manželku, tak by ji určit nebil.

Všichni mluvíme česky, ale někdy si nerozumíme. Hipsteři s dělníky, ajťáci s umělci, hiphopeři se všemi ostatními… Slang, styl oblékání nebo trávení volného času jsou u jednotlivých skupin stále rozdílnější a jejich vzájemné soužití tak připomíná spíš život vedle sebe než spolu.

S partnerskou žárlivostí se už jistě setkala řada z nás. Možná jste někdy zažili situaci, kdy na vás partnerka či partner žárlili, nebo jste naopak někdy vy sami žárlivost vůči někomu pocítili. Jak žárlivost naše vztahy ovlivňuje? A opravdu platí známé úsloví, že kdo nežárlí, nemiluje?

Kdo by nechtěl trávit odpoledne ve svižném hovoru u kávy a na gauči s partičkou blízkých přátel? Jenže jak se stát součástí takového společenství, když vám už bylo třicet a vaši staří přátelé se rozutekli?

Každá společnost má v sobě zakódovaný svůj úpadek, ale nemáme se toho bát. Kolaps bývá natolik postupný, že si toho ani nemusíme všimnout. A kolaps je navíc příležitostí k novému začátku, jak se to stalo kolikrát i v Egyptě. Tvrdí to ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, který ale proslul mezi širokou veřejností spíše jako autor a spoluautor řady knih, které se věnují krizovým aspektům civilizací. Poslední se jmenuje Na rozhraní a vyšla v listopadu loňského roku.

Všechno si můžeme okamžitě najít, o všem jsme informovaní. Jenže nám také ničí vztahy, tvrdí profesoři ekonomie James Roberts a Meredith David z Baylor University v Texasu.