Online archiv

Profesor Emanuel Vlček prozkoumal v roce 1976 ostatky císaře a krále Karla IV. tak důkladně, že žádná další tajemství o sobě Karel IV. touto cestou nejspíš už nevydá. Na jeho lebce i kostech najdeme následky zranění, které vypovídají o jeho poměrně bujarém mládí a zálibě v turnajích. Jedním z nich je dobře vyhojená sečná rána směřující od levého nadočnicového oblouku přes kořen nosu pod pravou očnici. Následkem bylo mírné vychýlení nosních kůstek trochu doprava. „Zajímavé je, že z vyhojené jizvy musel mít kožní jizvu, docela nápadnou, která ovšem na žádném dobovém portrétu není zaznamenána,“ konstatuje v časopise Forum profesor Radomil Čihák, který se v prostorách Anatomického ústavu 1. LF UK účastnil tehdejšího výzkumu ostatků. Portrétisté tedy Karlovy jizvy retušovali. Těžké zranění s doživotními následky je patrné na dolní čelisti. Zhuštění kosti a její povrchová vrstva napovídají, že bradová část čelisti byla vylomena a vražena dovnitř, důsledkem bylo i odlomení kloubů spojujících čelist se spánkovou kostí. Deformace při srůstu pak vytvořily dojem horního předkusu. K úrazu došlo zřejmě při některém z rytířských turnajů, Karel patrně utrpěl ránu dřevcem do brady. Z historie víme, že Karel byl v roce 1350 čtyři měsíce nemocen a příčina se tajila – k pečlivě budovanému Karlovu obrazu se evidentně důvod úrazu nehodil. Úder do brady způsobil zvrácení hlavy, úraz páteře a krvácení do páteřního kanálu, jež způsobilo čtyřměsíční ochrnutí všech končetin. Úraz zanechal i změny v podobě deformace Karlovy páteře v krční a bederní oblasti. Uzdravení z tehdy téměř fatálního zranění svědčí jednak o zkušenosti tehdejších ranhojičů (odborníci se domnívají, že patrně italských), jednak o Karlově houževnatosti a pevné vůli. Výrůstky z dolního okraje sedacích kostí do okostice pro změnu dokazují, že tato část těla byla hodně otlučená o sedlo – král na svých četných cestách Evropou jezdil na koni. I další Karlovy kosti vypovídají o zraněních – zlomenina levé loketní kosti s nálezem v oblasti růstové chrupavky dokládá, že k úrazu došlo časně, zřejmě kolem 15. roku Karlova života. Zhojenou zlomeninu měl i na levé lýtkové kosti, úder patrně utrpělo i koleno. V drobných kůstkách ruky jsou zjevné následky dny. „O Karlovi je známé, že prsty trénoval. Když dával audience, řezal při tom proutky. Tím vlastně cvičil a rehabilitoval, protože dnové záchvaty jsou velmi bolestivé,“ vysvětluje profesor Čihák. Celkově svědčí skelet o tom, že náš nejvýznamnější panovník byl silný a zdravý, i zuby měl v době své smrti všechny a prakticky zdravé, jen s masivní abrazí, která byla na zubech typická až do 19. století. „Při mletí mouky mlýnskými kameny se do ní dostávala kamenná drť, jež zuby obrušovala. Díky tomu na nich nebyly kazy, protože se zubovina vždy zbrousila do čerstvého materiálu,“ vysvětluje Radomír Čihák.

Jaký člověk vlastně byl náš „otec vlasti“? Jaký by měl psychologický profil? Odpověď je obtížná nejen proto, že nemůžeme nikoho, kdo ho opravdu znal, vyzpovídat, ale především kvůli tomu, že mentalita středověkého člověka se propastně liší od té naší…

Pokud jste kreativní a rádi si hrajete, tenhle test je přesně pro vás. Nejde o žádné složité nebo nudné odpovídání na otázky, kreslení grafů nebo doplňování obrazců. Tohle je daleko zábavnější. Pohodlně se usaďte do křesla a zasněte se. Nelamte si příliš hlavu s tím, zda odpovídáte logicky, o to v testu nejde.

Na květen připadá 35 svátků, výročí, mezinárodních i evropských dnů od seriózních až po více či méně bizarní. V některých dnech tedy můžeme slavit víckrát. Jistě netřeba zmiňovat Svátek práce, zajímavý je i Mezinárodní den svobody slova, který připadá na 3. května, vyhlášený v roce 1991 Reportéry bez hranic a Unesco, především na paměť novinářů, kteří zemřeli při práci v ohniscích bojů. 5. květen je jedním z dnů, které se nesou ve znamení zdraví a hygieny, slaví se, mimo jiné, i Mezinárodní den hygieny rukou vyhlášený WHO v roce 2005. Nejspíš vás napadne, že osvětová kampaň je třeba především v rozvojovém světě, nicméně zdravotníci soudí, že základní zásady je užitečné připomenout i u nás – mytí rukou je totiž tak notoricky známé a banální téma, že ho máme občas tendenci podcenit. 15. květen je Mezinárodním dnem rodiny, vyhlášeným Valným shromážděním OSN v roce 1994. Nemusíme zrovna bádat nad tím, je-li, či není rodina dnes ještě základem státu, ale spíš si připomenout, čím je rodina pro nás samotné. Ta primární, v níž jsme vyrostli, i ta, kterou máme, nebo bychom chtěli založit sami. 17. května je Mezinárodní den informační společnosti. V roce 2006 jím chtěla OSN zvýšit povědomí o vzdělávání a přístupu k informacím prostřednictvím internetu – stačilo deset let a mnohé z nás napadne, jestli bez všepřítomných IT vymožeností občas nebylo líp… Ale geekové všech zemí, tedy IT nadšenci, si něco takového rozhodně nemyslí, dokonce se spojili a vyhlásili 25. květen jako Geek Pride Day. Tentýž den označujeme jako Pomněnkový den. Symbol pomněnky, říkající „nezapomeň na mě“, upozorňuje na Mezinárodní den ztracených dětí, tedy na děti v nesnázích, které se staly obětí sexuálního obtěžování, týrání, které se doma bály tak, že utekly, nebo byly z nejrůznějších důvodů uneseny. Vznikl v roce 1983 u USA. A nakonec z bohatého diáře vytrhneme ještě 31. květen, Světový den bez tabáku, vyhlášený WHO v roce 1987. Pokud se vám nepodařilo skončit s kouřením po novoročním předsevzetí, možná najdete nový impulz, třeba díky návštěvě odvykací poradny, které určitě nabídnou pomoc kuřákům v řadě tuzemských měst a obcí.

malinka13: „Ahoj, jak je?“ anika12: „Nic moc :( .“ malinka13:„Taky se necítím nejlíp.“ anika12: „Naši se zas hádaj.“ malinka13:„Jo, u nás je to stejný. Co budeš dělat?“ anika12:„Si pustím něco, asi.“ malinka13:„A co posloucháš?“ anika12: „Shakiru.“ malinka13:„Jé, já taky...“

Jinak než ve velkém se v New Yorku o New Yorku uvažovat nedá. Vysoké budovy, rozlehlá prostranství, velké výkladní skříně, široké ulice, obří porce jídla, objemné nádrže na vodu, gigantické mrakodrapy a hlavně nekonečné sny těch, kteří zde žijí. Když jdete po ulici, máte pocit, že se vám roztahuje hrudník, že se celí rozpínáte při vědomí toho, kým jste…

Adam Kadmon je podle židovské tradice označení pro „prvotního člověka“, pro prvního lidského tvora stvořeného Bohem, zaplňujícího prázdnotu – příznačný pseudonym pro člověka, který se rozhodne vyprávět příběh samoty a odcizení. Hloubku autenticity můžete jen domýšlet. Adam se k tomuto nechce vyjadřovat a já jeho rozhodnutí respektuji. Ptám se tedy jinak:

Gigolo. Tak to říkali. Gigolo, společník, žádná ku..a, to říkali. Geisha mezi muži. Silná, krásná, inteligentní a ohleduplná. A také dobře zajištěná. Takovou práci mi nabízeli. Čistou a perfektně zorganizovanou.

Jasným svědectvím o tom, že vztahy matek a dcer nebyly ani v minulosti zdaleka jen harmonické, jsou pohádky. Pro jejich skrytá poselství dnes mají psychologové odborné termíny, například taková Šípková Růženka, to je jasný separační problém.

Téma líbání není jen doménou romantických autorů. I ti seriózní se snaží vypátrat dávný původ polibku a řeší otázku, zdali jde o jev kulturně omezený, či univerzální a nakolik souvisí s romantickou láskou.

Je u nás ohrožena svoboda slova? Před čím bychom ji měli chránit?