Online archiv

Předčasně narozené děti se hned na své životní startovní čáře setkávají s handicapem. Protože opustily bezpečné prostředí matčina těla o několik týdnů dříve, než by měly, jsou maličké a křehoučké, často váží méně než 1500 g („rekordmanem“ je irský chlapeček Collum, který se narodil v roce 2010 a vážil pouhých 398 g). Nedonošené děti obvykle musí čelit zdravotním problémům spojeným s nezralým vývojem, mnohdy je čekají opakované operace a týdny, někdy i měsíce stráví na pracovištích intenzivní péče neonatologických oddělení. „Jsou nádherné, roztomilé a inspirující,“ říkají o svých svěřencích zdravotní sestry z dětské nemocnice v americké Atlantě, které přišly se zajímavým nápadem. Vyfotografují spící miminko a pak snímek dokreslí - někdy děťátku přidají i patřičnou rekvizitu, například Carolina, která se pořád vrtí ve své postýlce, dostala na krk papírovou medaili a sestry ji zpodobnily jako budoucí olympijskou vítězku. Jinou holčičku, Sophii, která se narodila s vážnými dýchacími a zažívacími problémy a je na neonatologickém oddělení už více než 150 dní, sestry vidí jako budoucí baletku, Brentley může být třeba vědcem a Madlyin lékařkou. „V porovnání s křehkými tělíčky dětí si připadám obrovská,“ říká Jessica Wrightová, jedna ze sester. Ale když vidí, jak miminka dokážou statečně bojovat o svůj život, ví, že jednou mohou dokázat velké věci. Cílem projektu je především podpořit rodiče, pro něž je narození nedonošeného dítěte velkou psychickou zátěží - radost z děťátka přebíjí strach o jeho život, rodiče se trápí, že nemohou být neustále nešetrným dotekem neublížili, myslí na to, jak všechno nakonec dopadne… Sestry z Atlanty jim chtějí ukázat, že ačkoli jsou první měsíce a roky jejich děťátka spojené s řadou obtíží, v dospělosti mohou být úspěšnými lidmi jako kdokoli jiný. U nás se mohou rodiče nedonošených dětí obrátit o pomoc, radu a podporu na občanské sdružení Nedoklubko (www.nedoklubko.cz). CHODÍCÍ MĚSTO není divoký nápad sci-fi autora, ale seriózní vědecká úvaha. Architekti se pustili do realizace návrhu města, které je energeticky zcela soběstačné. Vodu získává kondenzací, takže je možné i zemědělství. Město by bylo schopno se pohybovat a ustupovat před expandujícími pouštěmi. JAKO NETOPÝR si občas můžete připadat na antigravity józe, která slibuje intenzivní zážitky z pohybu. Před nedávnem pobláznad nila Spojené státy, půlku Evropy a dorazila i k nám. Cvičení je založené na původních pozicích v józe, ale díky velkému plátnu z pevné látky umístěnému na konstrukci jste ve vzduchu. Nechte se inspirovat třeba k vánočnímu dárku pro pohybumilovné členy rodiny. ZPÁTKY DO STŘEDOVĚKU - školní třídy v 374 texaských školách teď připomínají středověké písárny. Zmizely z nich běžné lavice a židle, které výzkumníci nahradili vysokými pultíky, u nichž žáci při výuce vstoje píší . Tým psychologů po dobu dvou let sledoval aktivitu žáků stojících i kontrolní skupiny těch, kteří u psaní sedí. Zajímala je především pozornost a zaujetí pro výuku. Stojící žáci byli významně více zapojení do výuky - tento efekt se projevil výrazněji u obézních dětí. Učitelé referují, že děti u pultíků se lépe soustředí. Dlouhé stání je však podle pediatrů pro děti stejně málo vhodné jako dlouhé sezení. Zázračný objev se tedy zjevně nekoná.

SLOUPEK SYLVY LAUEROVÉ

Sonu Shamdassani, James Hillman: Nářek mrtvých, Portál 2014

Tvrdí to Claire Legendreová, autorka knihy Pravda a láska, kterou letos na podzim vydalo pražské nakladatelství Argo. Claire strávila několik let v Praze a naše metropole se tak bez nadsázky stala jednou z hlavních hrdinek románu, v němž refl ektuje nejen svůj pocit vykořenění, ale i dojmy z postkomunistické reality naší země.

V České republice každoročně zemře na 1500 lidí vlastní rukou. Pro pozůstalé jde o nejobtížněji zvládnutelnou formu úmrtí. Pocity hněvu a viny, které se objevují i u jiných typů ztrát, v případě sebevraždy nabývají na intenzitě.

Štíhlá drobná žena s vlasy pečlivě staženými do copu se rozhlédla po kanceláři. Snad dnes nic neopomněla. Snad neudělala žádnou chybu. Znovu zkontrolovala seřazené složky i hromádku pošty k vyřízení. Paní ředitelka se mohla objevit každou chvíli. Vzpomněla si na svůj přijímací pohovor. Jak ji uviděla poprvé - elegantní ženu s hustými blond vlasy. Vybavila si svůj dojem, že ta noblesní dáma musí být naprosto úžasná. Jak strašně moc tehdy chtěla, aby ji přijala. Stála o tu práci. A stála o to, pracovat právě pro tuto ženu… To bylo před dvěma měsíci. Celou tu dobu se nesmírně snažila. Ale zdálo se, že nic, co udělala, nebylo dost dobré. Nerozuměla změnám v náladě, nerozuměla ani vlnám tvrdé zdrcující kritiky a srdečné velkomyslné tolerance, které se u ředitelky střídaly. Proč byla s něčím přijata a druhý den za stejnou věc ostře pokárána? Věděla, že určitě dělá chyby, protože začínala. Ale že by byla opravdu až tak neschopná? V práci se postupně cítila čím dál hůř. Měla dojem, že ať udělá cokoli, vždycky to bude špatně… Z krátkého zamyšlení ji vytrhlo vrznutí dveří. Cítila, jak se jí naráz rozbušilo srdce. „Vezměte si blok a pojďte za mnou - hned,“ zavelel tvrdý hlas ve dveřích, „předpokládám, že to jste schopná zvládnout. A překvapuje mě, že musím čekat na pozdrav. Nemusím vám snad donekonečna připomínat, že jsem vaše nadřízená. Vaše neschopnost mne začíná unavovat…“ V dnešním díle seriálu otevřeme poměrně rozšířenou skupinu specifi ckých poruch osobnosti. Některé odhady výskytu celé skupiny těchto poruch překračují deset procent populace. To je tak vysoké číslo, že je takřka jisté, že jste takového člověka potkali nebo ho znáte. Kategorie specifi ckých poruch osobnosti je zároveň velmi široká a pestrá. Z tohoto důvodu se dnes kromě obecné charakteristiky celé skupiny zastavíme pouze u jednoho konkrétního typu - narcistické poruchy. S dalšími variantami se seznámíme v příštích číslech.

Skupinová terapie v léčbě neuróz