Online archiv

Pojídat lze kdeco. Člověk paleolitický, jehož geny nosíme, neměl tušení o lahůdkách, které jednou připraví proslulý kuchař Jean Anthelme Brillat-Savarin. Živil se – alespoň tak to naznačují archeologické nálezy – převážně listím, bobulemi a žouželí, tedy tím, co posbíral na zemi. Sem tam něco ulovil, nepohrdl ale ani mršinami, zvířata pojídal zřejmě i s kostmi, protože netrpěl osteoporózou. Neolit přinesl dostatek jídla pro mnohem více lidí, na druhé straně lepek v obilninách zase jejich počet zredukoval, protože ti citlivější lepkovou intoleranci nepřežili. V letech 1771–1772, za panování Marie Terezie, vypukl po kritické neúrodě hladomor v Čechách. Zemřela desetina obyvatel Čech (asi 250 000 lidí). V jihočeských kronikách je zaznamenáno, že poddaní tehdy ohryzali kůru dubů na hrázích rybníků. Bible popisuje hladomor ve druhé Knize královské (6;25), podle níž „čtvrtka dížky holubího trusu stála pět šekelů“. Za opačný extrém, rozhodně nezrozený z hladomoru, můžeme dnes považovat snobskou hostinu pozůstávající z opečených brouků; nicméně někteří biologové prohlašují, že to je jedna z hlavních potravin budoucnosti. Ale není to vždy jen hlad, který nutí lidi pojídat věci považované za nepoživatelné. Někdy to může být nedostatek nějaké látky v těle, který lidé takto řeší. Bylo to za války, a přesto ta zpráva přebila hlášení z fronty: Pepíček vyhryzal v omítce za postýlkou velkou díru. Pepíčkovi hrozil výprask, ale zachránil ho pan doktor, který vysvětlil rozčílenému tatínkovi. že se jedná o instinktivní (to bylo pro Pepíčkova tatínka vznešené slovo na úrovni kouzelnického jazyka) doplňování chybějícího vápníku a že Pepíček dostane Vitacalcin a rybí tuk a přestane pojídat zeď. Ten rybí tuk, jak jsme všichni věděli, byl snad horší než výprask. Tak jsem se poprvé setkal s fenoménem zvaným pica (čti pika, dříve překládaným do češtiny krásným názvem „zálusk“). Nejčastěji pojídanými „pochutinami“ jsou neupravované součásti zemské kůry, hlína a kaolin. Tato libůstka dostala i vlastní specifi cký název: geofagie. Je nutno dodat, že v těchto chutích si s námi notují také další živočichové, takže nejčastější hypotézou je, že organismus touto cestou buď získává látky, kterých se mu v normální stravě nedostává, nebo že pojídáním zeminy provádí živočich detoxikaci některých složek obsažených ve standardní potravě. Teprve na posledním místě se ocitá úvaha, že tímto způsobem je zaháněn hlad. První hypotéze by odpovídalo rituální pojídání hliněných koláčků příslušníky přírodních společenství nezasažených civilizací, nejčastěji po určitém ročním období, kdy lze předpokládat vyrovnávání nedostatečného příjmu některé z nezbytných součástí výživy (nejčastěji železa). Také podobné chutě těhotných žen mluví ve prospěch této myšlenky. Nakonec i pacienti v dialyzační léčbě projevují nejčastěji podivné chutě v případech, kdy jim nějaký prvek chybí. Pacienti, které jsem za svého působení v dialyzačním programu poznal, měli chutě nejen na zeminu, ale také na křídu, nejčastěji ovšem na kousky ledu (pagofagie), které jim zaháněly žízeň; zajímavé na tom bylo, že ledu nejvíce holdovali nemocní s nedostatkem železa. Na internetových stránkách pacientů nazvaných, „I hate dialysis“, lze najít pestrý seznam zvrácených chutí. Až mezi nimi objevíte „Georgia dirt“ pak vězte, že to není špína z Gruzie, ale kaolin. Detoxikační – „sebeočistná“ – hypotéza geofagie má svou podporu ve srovnávacích studiích člověka s ostatními živočichy; hlína a další substance působí snad obdobně jako živočišné uhlí a zachycují na svůj povrch látky, které by mohly organismus poškodit. Současně je však značné riziko příjmu těžkých kovů (olovo, rtuť), jak ukazují vzorky pojídané půdy. Nedávno se objevil na internetu titulek: Těhotná Britka denně konzumuje leštidlo na nábytek. V jejím případě to přestavuje skutečně velmi vážnou hrozbu pro její sedmiměsíční plod. Její choutky se tak řadí mezi stovky dalších otázek, na které věda zatím nenašla odpověď.

Obor psychologie má na celém americkém kontinentě jinou tradici než v Evropě, potažmo v České republice – a stejně tak i univerzitní výuka je do značné míry odlišná, navíc v každém státě a na každé univerzitě lze postřehnout množství místních specifik.

Počítačový trénink pracovní paměti pomáhá

* Máme s přítelkyní dítě, ale nežijeme ve společné domácnosti a ani jako partneři. Chci se podílet co nejvíce na výchově syna. Jde mi o to, jak dohodnout péči o dítě. Je nutné mít nějakou písemnou dohodu, nebo stačí spoléhat na to, že vše bude fungovat ústní dohodou do doby, než tomu tak nebude. Nebo se mám obrátit na sociální odbor nebo soud rovnou?

O výhodách globalizace toho slyšíme v poslední době stále méně. Ekonomická krize přišla z USA, prasečí chřipka z Asie, oranžoví plži z Iberského poloostrova. Globální konkurence téměř zničila domácí výrobu textilu, porcelánu, skla či hraček, i evropské křesťanství čelí islámské konkurenci. Je však globalizace skutečně až trendem současné doby?

Bez dobrých manažerů nemůže úspěšně fungovat podnikatelská sféra ani neziskový sektor. Může ale jeden odborník stejně dobře pracovat v byznysu jako v neziskovce? Ve výzkumné studii jsme se zaměřili na osobnostní charakteristiky a výkonovou motivaci úspěšných manažerů v obou oblastech – zajímalo nás totiž, jestli se od sebe liší.

Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě má jen 60 minut.

listopad

ALKOHOL A PAMĚŤ V DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ Je známo, že zneužívání alkoholu zhoršuje kognitivní funkce. U dospívajících, kteří zneužívali alkohol nebo na něm byli závislí, se zjistil menší objem hippocampu, tedy části mozku, která je důležitá pro paměť. Logicky lze proto předpokládat, že zneužívání alkoholu povede k horšímu prospěchu. Souvislosti mezi školním prospěchem a pitím alkoholu jsou ale komplikované z následujících důvodů: • Zneužívání alkoholu a školní neprospěch mohou mít některé společné rizikové faktory, např. neléčenou návykovou nemoc rodičů. • Některé činitele mohou být rizikové ve vztahu ke zneužívání alkoholu, ale mohou dítě zvýhodňovat, co se vzdělání týče, např. dostatek finančních prostředků nebo některé sociální dovednosti. • Studijní výsledky nejsou jediným faktorem, který ovlivňuje úroveň vzdělanosti. Pití alkoholu u dospívajících se považuje za faktor, který snižuje aspirace žáků dosáhnout vyššího vzdělání. PŮVODNÍ DATA Z ČESKA Vztah mezi častým pitím nadměrných dávek alkoholu a školním prospěchem jsme měli možnost ověřovat i na datech z ČR, protože oba znaky jsou sledovány ve studii ESPAD (rok 2007). Pro účely této práce byla provedena analýza vzorku o velikosti 3 914 dotázaných ve věku 15 let. Ta prokázala statisticky významný inverzní vztah mezi frekvencí pití nadměrných dávek alkoholu a průměrným školním prospěchem. Tento vztah byl významný, i když se kontroloval pro další proměnné jako pohlaví, typ studované školy a úroveň vzdělání matky. RIZIKOVÉ PITÍ ALKOHOLU A PITÍ V TAZÍCH U části dospívajících nelze diagnostikovat škodlivé užívání nebo závislost, nejvýše bychom mohli hovořit o rizikovém pití alkoholu. Může se jednat např. o víkendové pití vyšších dávek nebo různé „oslavy“, mezi nimiž dospívající abstinuje nebo se chová relativně zdrženlivě. Lze se ptát, zda i tento vzorec pití alkoholu s sebou nese rizika pro kognitivní funkce. Odpověď na tuto otázku lze hledat v práci autorů Parada a kol. (2011). Ty zajímalo, nakolik se pití v tazích projevovalo v paměťových testech studentů. Pití v tazích definovali jako pití vyšších dávek než 60 g alkoholu nebo více při jedné příležitosti a jednou nebo častěji za měsíc. To odpovídá zhruba 1,5 litru 12° piva nebo 0,6 litru vína. Autoři shledali u studentů ve věku 18 až 20 let, kteří pili v tazích, zhoršený výkon v paměťových testech, což vysvětlují vyšší zranitelností hippocampu neurotoxickým působením alkoholu v tomto věku. OTÁZKA REVERZIBILITY Na jednu stranu lze konstatovat, že k pronikavému zlepšení kognitivních funkcí dochází při abstinenci i u dospělých závislých na alkoholu. Tím spíše by se proto měl zotavit mozek dospívajícího. Na druhou stranu je ale také třeba brát v úvahu zmíněnou vyšší zranitelnost vyvíjejícího se mozku. Kromě toho zneužívání alkoholu často v bludném kruhu přidává nové rizikové faktory pro vznik závislosti a dalších problémů, jako jsou poruchy spánku, nezdravý životní styl, nevhodná síť vztahů, úraz, nemoc, interpersonální konflikty nebo selhávání v životních rolích. To pak zpětně zvyšuje riziko zneužívání alkoholu nebo jiných látek. Zneužívání alkoholu v dospívání nemusí být přechodné. Kromě bezprostředních rizik, jako jsou otravy, přináší i rizika dlouhodobá včetně rozvoje závislosti nebo neurokognitivních defi citů.

/ Nedávno byl na trh uveden preparát, který má snižovat negativní dopad na zdraví kuřáků / Eva Králíková

PODOTEKY STANISLAVA KOMÁRKA