Online archiv

Strava má nemalý vliv na naši psychiku. Četné zahraniční i tuzemské výzkumy prokázaly, že vyvážený jídelníček má nejen pozitivní dopad na tělesné zdraví a fyzickou kondici, ale působí také na naše emoce, náladu, chování a prožívání. Zajímavé souvislosti se prokázaly například ve vztahu k agresivitě.

Dneska ještě půjdu do kina, ale zítra se už dám do práce. Kdo by se někdy nerozhodl podobně? Pokud si užijeme film a druhý den se opravdu začneme učit, psát žádost o grant nebo vyklízet sklep, je všechno v pořádku. Horší je, když úkoly a povinnosti odkládáme opakovaně a trpíme přitom výčitkami svědomí.

Tančící derviši patří k islámské sektě mystiků. Při svých vystoupeních provádějí téměř kaskadérské kousky.

Kdybychom se ve svých odhadech neustále mýlili, bylo by každé setkání s neznámým člověkem vysilující – pokud bychom se nemýlili vůbec, nebylo by podvodníků…

Stereotypy spojené s fyzickou atraktivitou

K velice zajímavému článku „Magie zrcadel“ (PD 12/2010) bych rád doplnil několik poznámek z hlediska lékařské sexuologie. I v této oblasti totiž mají zrcadla své místo.

Navzdory častým řečem o tom, že takzvaná tradiční rodinná konstelace – spolužití dvou osob opačného rodu a jejich potomka – je dnes více méně pasé, stále platí, že naprostá většina prvorozenců (kolem sedmdesáti až osmdesáti procent) se ocitne ve společné domácnosti s matkou a otcem, většinou sezdaných.

Do poradny přichází mladá, pohledná žena, pečlivě upravená. Rozvedená, bezdětná. Sundává si z krku šátek a pomalu ho tvaruje do čtverce, nakonec ho odkládá vedle sebe. Ačkoli přišla kvůli problematickému vztahu s vlastním bratrem, brzy se ukáže, že je všechno jinak…

Rozhovor s režisérem Matejem Mináčem

Vždyť je tak hodný, nikomu nic neudělal! Podobné myšlenky se nám honí v hlavě vždycky, když se setkáme s milým a sympatickým člověkem, kterého někdo šikanoval. Podle Iana Riverse z britské Brunel University se dítě může stát terčem šikany proto, že mu ostatní závidí rodičovskou přízeň a dobré rodinné vztahy nebo za to „může“ homosexualita oběti. Šikana může vznikat i ve školách, kde se věnuje zvláštní pozornost sportu. „Pokud se ve škole dělá ze sportu to hlavní, mohou se děti, které v něm nejsou tak dobré, stát obětí šikany. Studie sledovala 666 studentů ve věku 12–16 let ze 14 škol, kteří v poslední době šikanovali ostatní. Jako kontrolní skupinu vědci použili 478 studentů, kteří se do šikanování nezapojovali. Studenti vyplňovali dotazníky, které se týkaly násilného chování. Dotazník obsahoval otázky, proč šikanovali druhé, a nabízel řadu možných motivací. Zjistilo se, že násilníci častěji než studenti, kteří se nechovají násilně, žijí jen s jedním rodičem, případně jsou svěřeni pěstounům nebo se o ně starají vzdálení příbuzní. Vědci také zjistili, že se násilníkům doma nevěnují tolik jako studentům z kontrolní skupiny. Studenti z první skupiny také byli více ohroženi alkoholismem. Studie uvádí, že 59 % z této skupiny někdo nabídl v poslední době alkohol. Studenti z druhé skupiny se s takovou nabídkou setkali pouze v 28,5 %. Podle psychologů jsou také studenti se sklony k násilnému chování náchylní k psychickým problémům, jako je deprese nebo úzkost. Podle Riverse studenti, kteří žijí v nepříznivých podmínkách, vnímají svou situaci a reagují na ni násilným chováním vůči svým spokojenějším vrstevníkům. A školy, které staví svoji image na sportu, by podle něj měly svoji strategii přehodnotit, aby děti, kterým se ve sportu nevede, nebyly terčem šikany.

Mělo by se slavit MDŽ?

Existuje souvislost mezi depresí a ztrátou kostní hmoty, nejohroženější skupinou jsou přitom mladé ženy, zjistil tým lékařů z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě vedený profesory Razem Yirmiyou a Itai Babem. Přestože odborníci na souvislost osteoporózy s depresí upozorňovali již dříve, stále nebylo množství studijních vzorků tak velké, aby Světová zdravotnická federace uznala depresi jako jeden z rizikových faktorů osteoporózy. Jmenovaní izraelští vědci provedli metaanalýzu, o jejichž výsledcích informovali loni v časopise Biological Psychiatry. Tým z Hebrejské univerzity pracoval s údaji z 23 výzkumů v 8 zemích a porovnával hustotu kostí u 2 327 osob s depresí oproti vzorku 21 141 osob, které depresí netrpěly. Výsledky prokázaly, že depresivní jedinci mají vždy významně nižší hustotu kostí a že deprese je spojená s výrazně zvýšenou činností buněk, které odbourávají kostní hmotu (osteoklasty). Devastující vliv deprese na kvalitu kostí je přitom větší u žen než u mužů, k největším úbytků kostní hmoty dochází u mladých žen před koncem menstruačního cyklu – toto spojení je zvlášť intenzivní u žen s diagnostikovanou klinickou depresí. „Tyto pacientky by proto měly být pravidelně kontrolovány kvůli progresi úbytku kostní hmoty, což by umožnilo včas zahájit antiosteoporotické profylaktické a léčebné procedury,“ uvádějí izraelští odborníci.